Čebyševovy funkce jsou dvě navzájem příbuzné aritmetické funkce, které se v teorii čísel často používají, zejména při studiu rozložení prvočísel. Jsou pojmenovány po ruském matematikovi Pafnutiji Čebyševovi.
První Čebyševova funkce
První Čebyševova funkce
je definována jako
,
kde
jsou prvočísla menší nebo rovna
a
značí přirozený logaritmus.
Druhá Čebyševova funkce
Druhá Čebyševova funkce
má několik ekvivalentních zápisů:
,
kde
je von Mangoldtova funkce.
Vzájemný vztah funkcí
Druhou Čebyševovu funkci lze vyjádřit pomocí první takto:

kde k je jediné přirozené číslo, pro které platí
.
Mezi druhou a první Čebyševovou funkcí existuje také přímý vztah:[1]:
Tento nekonečný součet však ve skutečnosti obsahuje jen konečný počet nenulových členů. Důvodem je, že výraz
je roven nule, jakmile
, protože funkce
je definována jako součet
přes všechna prvočísla
, přičemž ale žádné prvočíslo není menší než
.
Z toho plyne, že členy součtu mizí, jakmile
Takže pro
je hodnota
, a tedy i členy v součtu jsou nulové. Proto má tento součet jen přibližně
nenulových členů.
Explicitní vzorec pro druhou Čebyševovu funkci
V roce 1894 matematik Hans Carl Friedrich von Mangoldt dokázal, že Čebyševovu druhou funkci
lze předepsat explicitně pomocí součtu přes všechny netriviální nuly Riemannovy zeta funkce[2]:

kde
značí netriviální nuly Riemannovy zeta funkce, tj. komplexní čísla
pro která platí
a zároveň
.
Reference
- ↑ APOSTOL, Tom M. Introduction to Analytic Number Theory. New York: Springer-Verlag, 1976. ISBN 978-0387901633. S. 75-76. Je zde použita šablona
{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ DAVENPORT, Harold. Multiplicative Number Theory. New York: Springer, 2000. ISBN 978-0-387-95097-6. S. 104. Je zde použita šablona
{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Související články