Zákon o nezávislosti Indie Zákon o nezávislosti Indie (anglicky Indian Independence Act 1947) byl zákon přijatý Parlamentem Spojeného království, který oficiálně schválil nezávislost Indie a její rozdělení. Předchozí události 20. února 1947 prohlásil britský premiér Clement Attlee v parlamentní řeči, že britská vláda v Indii skončí nejpozději v červnu 1948. 24. března 1947 se stal indickým místokrálem lord Mountbatten. Ten po svém příjezdu do Indie usoudil, že vzhledem k nebezpečnosti situace není možné čekat víc, než rok. Mountbatten se rozhodl pro rozdělení kolonie a vznik separátního muslimského státu.[1] 2. června 1947 se v místokrálově paláci uskutečnilo rozhodující jednání, bezprostředně po němž bylo rozdělení Indie schváleno jak Muslimskou ligou, tak Indickým národním kongresem. Výsledek tohoto jednání, tzv. Mountbattenův plán, vešel ve známost následující den.[2] O několik týdnů později, 18. července 1947, byl přijat Zákon o nezávislosti Indie. Hlavní body zákona
Následující událostiÚderem půlnoci na 15. srpna 1947 vznikla nezávislá Indie a Pákistán. Paňdžáb a Bengálsko byly rozděleny Radcliffovou linií mezi oba státy a vypukly zde náboženské masakry, provázené masovým stěhováním obyvatelstva. Severozápadní pohraniční provincie se referendem připojila k Pákistánu, stejně rozhodli i voliči silhatského distriktu Ásámu. Až na tři výjimky (džúnágarhský naváb, haidarábádský nizám a kašmírský maharádža)[3] podepsali vládci všech knížecích států do 15. srpna 1947 akty o přistoupení (Instrument of Accession) k Indii, nebo Pákistánu.[2] 22. října 1947 vtrhly do Kašmíru ozbrojené oddíly Paštunů a postupovaly směrem na Šrínagar. 26. října 1947 podepsal kašmírský maharádža akt přistoupení k Indii a začala nevyhlášená První indicko-pákistánská válka.[4] V únoru 1948 byl k Indii připojen knížecí stát Džúnágarh, v lednu 1950 knížecí stát Hajdarábád.[5] ReferenceLiteratura
Související článkyExterní odkazy
|
