Thomsonův model atomu Tento model atomu zvaný Thomsonův model atomu (nazývaný také Pudinkový model) navrhl objevitel elektronu (1897) Joseph John Thomson v roce 1904 ještě před objevem atomového jádra. Podle Thomsonova modelu se atom skládá z elektronů (které však Thomson nazývá jen částicemi – i když George Johnstone Stoney navrhl nazývat elektrické částice elektrony již v roce 1894). Ty jsou obklopeny polévkou kladného náboje vyvažující tak záporný náboj elektronů (jako kdyby byly záporně nabité rozinky obklopené kladně nabitým pudinkem). Elektrony mohly být v atomu umístěny různě a mohly vytvářet různé struktury. Nedostatky modelu a novější teorieModel byl vyvrácen experimenty Hanse Geigera a Ernesta Mardsena (1909), které Ernest Rutherford v roce 1911 interpretoval jako pozorování velmi malého jádra atomu nesoucího velmi vysoký kladný náboj (dostatečný pro vyvážení záporného náboje přibližně 100 elektronů v atomu zlata). To vedlo k Rutherfordovu modelu atomu a následně (potom co Henry Moseley v roce 1913 poukázal na to, že jaderný náboj byl velmi blízký atomovému číslu) k předpokladu Antonia van den Broeka, že atomové číslo je nábojem jádra. Nakonec v roce 1913 představil Niels Bohr první kvantový model atomu, ve kterém je jádro sestávající z kladného náboje (v množství odpovídajícím atomovému číslu) obklopené stejným počtem elektronů, umístěných v orbitálních hladinách. Thomsonův model byl srovnáván (ne samotným Thomsonem) ke korintskému pudinku. Tato představa předpokládá, že částice jsou statické, což však podle Thomsona nebyly. ReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomsonov model atómu na slovenské Wikipedii. |
