Semtex design

Semtex design, vlastním jménem Kateřina van Houte, (5. prosince 1978 Praha – 10. srpna 2008 Amsterdam) byla česká básnířka, malířka, cestovatelka a aktivistka. Patřila k výrazným osobnostem pražského undergroundu a amsterdamského squatterského hnutí. V roce 2000 získala Cenu Dannyho Smiřického pro mladé autory v kategorii poezie. Byla také absolventkou AKI – Academie voor Kunst en Industrie v nizozemském Enschede.

Kateřina van Houte vyrůstala v Praze. Její život zásadně ovlivnila smrt matky, když jí bylo sedm let. Od té doby žila převážně u prarodičů. S dědečkem, československým diplomatem a předním ekonomem, procestovala řadu zemí a ovládala čtyři jazyky. Jako dvanáctiletá byla u toho, když v Moskvě začal převrat. Po smrti dědy, v devatenácti letech, odjela do Amsterdamu, kde se živila pouličním uměním na Leidseplein a poprvé se zapojila do squatterské komunity kolem squatu Onze Lieve Vrouwe Gasthuis (OLVG).^[1] V roce 2000 se provdala za nizozemského hudebníka Pietra, se kterým žila střídavě v Rotterdamu, Belgii, Berlíně a Amsterdamu. Nejprve ve squatu Kiekensfabriek ("Villa Friekens"), poté s přáteli na statku u Landsmeeru. Jejich domovem se stal squat ADM v Amsterdamu, kde se narodil jejich syn Storm.

Po návratu do Prahy v roce 2007 se účastnila místní squatterské scény. V dubnu 2008 jí byla diagnostikována rakovina v pokročilém stádiu, na kterou zemřela 10. srpna 2008 na ADM v Amsterdamu.

Van Houte psala poezii od svých patnácti let. Její básnická sbírka Kinky Ink nebyla za jejího života oficiálně vydána. Věnovala se také malbě, fotografii a spolupracovala na kulturních a komunitních projektech na ADM.

V roce 2015 vydala česká výtvarnice a komiksová autorka Toy Box v nakladatelství Labyrint knihu Moje kniha Vinnetou,^[2] která na 43 stranách obsahuje básně ze sbírky Kinky Ink. Kniha vznikla po smrti Semtex design prý bez vědomí pozůstalých a k užití díla neexistuje žádná licence. V komiksu není navíc jméno Semtex design uvedeno v tiráži knihy. Toy Box je naopak uvedená jako autorka všech textů. Rodina se o knize dozvěděla náhodou v roce 2020. Podle rodiny Kateřiny van Houte a právníka Rudolfa Lešky šlo o neoprávněné užití dosud nepublikovaného díla, na které se nevztahuje citační licence. Leška pro server iRozhlas uvedl, že „díla, která nebyla zveřejněna, nelze citovat vůbec, ani když bude řádně uveden autor“.^[3] Autorka knihy Toy Box uvedla, že publikace vznikla v souladu s vůlí Semtex design,^[4] což pozůstalí odmítli.^[5] Případ nebyl řešen soudní cestou, vyvolal však mediální debatu o etice uměleckého zpracování cizích životních příběhů a užití nezveřejněných děl.