Sandr

Sandry (z islandského sandur) jsou široké, mírně skloněné náplavové kužele, vytvořené jako ledovcový výplav v době skandinávského vnitrozemského zalednění nebo v ledových dobách alpských ledovců. Obvykle se skládají z písku, štěrku a nebo z balvanů. Termín sandr byl vytvořen po uznání glaciální teorie koncem 19. století.

Vznikají jako součást glaciální serie, když ledovcový vodní tok prorazí koncovou morénu, rozlije se v rovině za ní a vytváří zde divočení vodního toku. Proud ledovcové řeky ztrácí na rychlosti a ukládá unášený materiál jako glaciofluviální sedimenty. Poměrně velký sklon (až 20 ‰) na konci morény rychle klesá ve směru odtoku vody z ledovce. Hrubší materiál se usazuje v blízkosti morény, zatímco jemnější štěrk a písek jsou proudem unášeny dále a vytvářejí charakteristickou krajinu, která připomíná mírně se svažující pláň.

Sandry jsou velmi rozšířené v severních i jižních oblastech středoevropských ledovců. Vyskytují se ve starších i mladších morénových oblastech. Rozdíly mezi severem a jihem střední Evropy spočívají především ve složení a velikosti zrna.

V severní části střední Evropy jsou sandry vytvořeny většinou z písku a štěrku, který se skládá ponejvíce z křemene. Půda je v oblasti sandrů neplodná a proto se využívá jako borovicový les. Známými příklady jsou oblast Zauche jihozápadně od Berlína, oblast Griese (Griese Gegend) na jihozápadě Meklenburska, Lüneburské vřesoviště (Lüneburger Heide) nebo Tuchelské vřesoviště (Bory Tucholskie) v Polsku.

V alpském předhůří jsou štěrkové polohy obvykle tvořeny velmi hrubým materiálem (hrubým pískem a štěrkem), který obsahuje velké množství vápence ze Severních vápencových Alp. Půdy na povrchu štěrku jsou poměrně úrodné. Nejznámější je „mnichovská štěrková pláň“ (Münchner Schotterebene).

Příklady z Islandu jsou Mýrdalsjökull nebo Skeiðarársandur. Přecházení těchto sandrů není zcela bezpečné. Náhlá vulkanická erupce pod ledovcem může způsobit povodňovou vlnu, tzv. jökulhlaup (ledovcová povodeň).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sander na německé Wikipedii.

• SVOBODA, Josef F.; VĚDEČTÍ REDAKTOŘI: KAREL ŹEBERA, IVO CHLUPÁČ. Naučný geologický slovník, II. díl, N – Ž. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 832 s. S. 318. 
• Jürgen Ehlers: Allgemeine und historische Quartärgeologie. Enke, Stuttgart 1994, ISBN 3-432-25911-5.
• Herbert Liedtke: Die nordischen Vereisungen in Mitteleuropa (= Forschungen zur deutschen Landeskunde. Band 204). 2., erw. Auflage. Zentralausschuß für Deutsche Landeskunde, Trier 1981, ISBN 3-88143-020-2.
• Herbert Liedtke, Joachim Marcinek (Hrsg.): Physische Geographie Deutschlands. 3., überarbeitete und erweiterte Auflage. Klett-Perthes, Gotha u. a. 2002, ISBN 3-623-00860-5.
• Johannes H. Schroeder (Hrsg.): Führer zur Geologie von Berlin und Brandenburg. Band 2: Bad Freienwalde – Parsteiner See. 2., verbesserte Auflage. Geowissenschaftler in Berlin und Brandenburg e. V., Berlin 1994, ISBN 3-928651-03-X.
• Johannes H. Schroeder (Hrsg.): Führer zur Geologie von Berlin und Brandenburg. Band 5: Nordwestlicher Barnim – Eberswalder Urstromtal. Naturpark Barnim. Geowissenschaftler in Berlin und Brandenburg e. V., Berlin 2004, ISBN 3-928651-06-4.
• Johannes H. Schroeder (Hrsg.): Führer zur Geologie von Berlin und Brandenburg. Band 9: Oderbruch – Märkische Schweiz – Östlicher Barnim. Geowissenschaftler in Berlin und Brandenburg e. V., Berlin 2003, ISBN 3-928651-11-0.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandr na Wikimedia Commons