Sailendra

Sailendra byla panovnická dynastie, která vládla v 8. století na Jávě (dnes Indonésie), kde šířila indický kulturní vliv a mahajánový buddhismus, a v 9. století na Sumatře. Její jméno je odvozeno ze sanskrtu a šlo by přeložit jako "Králové hor". Její vláda přinesla kulturní rozkvět. Na Jávě po ní zbyla řada památek, z nichž nejvýznamnější je Borobudur, největší buddhistický chrám (stúpa) na světě, jež byl též zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.^[1] Stát, který dynastie na Jávě vytvořila, byl thalasokracií a ovládal rozsáhlé přímořské oblasti jihovýchodní Asie (snad i Kambodžu). Na planině Kedu na střední Jávě pak byla pěstována rýže a byly stavěny buddhistické stúpy. Nějaký čas dynastie vládla i středojávskému království Mataram. Když ztratila moc na Jávě (asi na začátku 9. století, na úkor mataramské vládnoucí dynastie Sandžaja), stala se vládnoucí v království Šrívidžaja na Sumatře. Její vláda zde skončila roku 1025, po invazi Čólů. Vedlejší větev Sailendrů možná vládla na Bali. Dynastie pocházela patrně ze střední Jávy (nelze vyloučit, že již v 7. století vládla tamnímu království Kalingga), ačkoli se spekuluje i o jejím sumaterském, indickém nebo kambodžském původů.^[2] Byla původně hinduistická (šivaistická), ale vládce jménem Panaraban nebo Panangkaran konvertoval k buddhismu. Dle tradice proto, že šivaistická víra vládců děsila lid, ale nejspíše šlo o politický tah, který měl Jávu sblížit se Šrívidžajou. Díky spojenectví s ní Jáva získala přístup na mezinárodní trh.^[3] Nedostatek písemných zdrojů, překryv vlády dynastie v různých královstvích a prolnutí s jinými dynastiemi v oblasti činí ze seznamu sailenderských panovníků předmět odborných sporů a diskusí. Stavbu Borobuduru měl dokončit král Samaratungga (vláda 812-833), který zároveň vládl Šřívidžaje a Mataramu.