Protaktinium
|
|
↓ Periodická tabulka ↓
|
atom protaktinia
|
Obecné
|
Název, značka, číslo
|
Protaktinium, Pa, 91
|
Cizojazyčné názvy
|
lat. Protactinium
|
Skupina, perioda, blok
|
7. perioda, blok f
|
Chemická skupina
|
Aktinoidy
|
Koncentrace v zemské kůře
|
1×10−6 ppm
|
Vzhled
|
stříbrný kov
|
Identifikace
|
Registrační číslo CAS
|
7440-13-3
|
Atomové vlastnosti
|
Relativní atomová hmotnost
|
(231,035 9)
|
Kovalentní poloměr
|
161 pm
|
Iontový poloměr
|
(Pa3+) 106 pm (Pa4+) 91 pm (Pa5+) 88 pm
|
Elektronová konfigurace
|
[Rn] 5f2 6d1 7s2
|
Oxidační čísla
|
II, III, IV, V
|
Elektronegativita (Paulingova stupnice)
|
1,5
|
Ionizační energie
|
První
|
5,60 eV
|
Druhá
|
11,3 eV
|
Třetí
|
20,5 eV
|
Čtvrtá
|
36,4 eV
|
Látkové vlastnosti
|
Krystalografická soustava
|
α-modifikace čtverečná tělesně centrovaná a= 388,9 pm c= 341,7 pm β-modifikace krychlová a = 381 pm
|
Molární objem
|
15,18×10−6 m3/mol
|
Teplota změny modifikace
|
1 170 °C (α → β) °C (1 443,15 K)
|
Mechanické vlastnosti
|
Hustota
|
15,374 g/cm3 (mod. α, 20 °C) 13,87 g/cm3 (mod. β)
|
Skupenství
|
pevné
|
Termické vlastnosti
|
Tepelná vodivost
|
47 W⋅m−1⋅K−1
|
Součinitel délkové roztažnosti
|
99×10−7 (mod. α)
|
Molární atomizační entalpie
|
607,2 kJ/mol
|
Standardní molární entropie S°
|
51,9 J K−1 mol−1
|
Termodynamické vlastnosti
|
Teplota tání
|
přibližně 1 600 °C (přibližně 1 600 K)
|
Teplota varu
|
přibližně 3 300 °C (přibližně 3 300 K)
|
Specifické teplo tání
|
14,65 kJ/mol
|
Specifické teplo varu
|
460,5 kJ/mol
|
Měrná tepelná kapacita
|
0,121 J/g (25 °C) 0,099 J/g (plyn)
|
Elektromagnetické vlastnosti
|
Elektrická vodivost
|
5,56×106 S/m
|
Měrný elektrický odpor
|
177×10−9 Ωm
|
Teplota přechodu do supravodivého stavu
|
1,5 K
|
Magnetické chování
|
paramagnetický
|
|
Bezpečnost
|
Radioaktivní
|
I
|
V (%)
|
S
|
T1/2
|
Z
|
E (MeV)
|
P
{{{izotopy}}}
|
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
|
Protaktinium (chemická značka Pa, latinsky Protactinium) je třetím členem z řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Protaktinium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Hlavní izotop protaktinia 231Pa je α-zářič.
Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Pa+3 po Pa+5, přičemž nejstálejší jsou sloučeniny s oxidačním číslem Pa+5, které se svým chemickým chováním podobají sloučeninám tantalu nebo niobu.
Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu protaktiničného kovovým baryem při teplotě kolem 1400 °C.
Historie
Jako první identifikovali protaktinium (jaderný izomer 234mPa s poločasem rozpadu 1,17 minuty) Kasimir Fajans a O. H. Göhring jako produkt rozpadu uranu 238U. Pojmenovali jej brevium podle krátké doby života (latinsky brevis – krátký).
Za objevitele protaktinia jsou však obvykle označováni Otto Hahn a Lise Meitner z Německa a Frederick Soddy a John Cranston z Velké Británie, kteří roku 1918 nezávisle na sobě oznámili objev izotopu 231Pa s mnohem delším poločasem rozpadu. Jméno prvku bylo změněno na protaktinium v roce 1949.
Výskyt, izotopy a využití
V zemské kůře se můžeme setkat pouze s velmi nízkými obsahy izotopu 231Pa, který je produktem radioaktivního rozpadu uranu. Poločas rozpadu tohoto izotopu je 32 760 let a proto i v nejbohatších uranových rudách nacházíme protaktinium v množství maximálně 1–3 ppm (mg/kg).
Z dalších izotopů stojí za zmínku např. 230Pa s poločasem rozpadu 17,4 dne nebo 233Pa s poločasem 26,975 dnů. Celkově je známo 30 izotopů protaktinia:
Izotop |
Poločas přeměny |
Druh rozpadu |
Produkt rozpadu
|
211Pa |
>300 ns |
α |
207Ac
|
212Pa |
5,1 ms |
α |
208Ac
|
213Pa |
5,3 ms |
α |
209Ac
|
214Pa |
17 ms |
α |
210Ac
|
215Pa |
14 ms |
α |
211Ac
|
216Pa |
150 ms |
α (98 %)/ ε (2 %) |
212Ac/ 216Th
|
217Pa |
3,6 ms |
α |
213Ac
|
218Pa |
113 μs |
α |
214Ac
|
219Pa |
53 ns |
α |
215Ac
|
220Pa |
0,78 μs |
α (100,00 %)/ ε (3,0×10−7 %) |
216Ac/ 220Th
|
221Pa |
5,9 μs |
α |
217Ac
|
222Pa |
2,9 ms |
α |
218Ac
|
223Pa |
5,1 ms |
α |
219Ac
|
224Pa |
846 ms |
α |
220Ac
|
225Pa |
1,7 s |
α |
221Ac
|
226Pa |
1,8 min |
α (74 %)/ ε (26 %) |
222Ac/ 226Th
|
227Pa |
38,3 min |
α (85 %)/ ε (15 %) |
223Ac/ 227Th
|
228Pa |
22,4 h |
ε (98,15 %)/ α (1,85 %) |
228Th / 224Ac
|
229Pa |
1,5 d |
ε (99,52 %)/ α (0,48 %) |
229Th/ 225Ac
|
230Pa |
17,4 d |
ε (92,20 %)/ β− (7,80 %)/ α (3,2×10−3 %) |
230Th/ 230U/ 226Ac
|
231Pa |
32 760 r |
α (100 %) / SF (<3×10−10) |
227Ac / různé
|
232Pa |
1,32 d |
β− / ε |
232U / 232Th
|
233Pa |
26,975 d |
β− |
233U
|
234Pa |
6,70 h |
β− |
234U
|
235Pa |
24,4 min |
β− |
235U
|
236Pa |
9,1 min |
β− |
236U
|
237Pa |
8,7 min |
β− |
237U
|
238Pa |
2,28 min |
β− |
238U
|
239Pa |
1,8 h |
β− |
239U
|
240Pa |
? |
β− |
240U
|
První izolace oxidu protaktinia Pa2O5 byla uskutečněna roku 1927, kdy Aristid V. Grosse připravil přibližně 2 mg látky. Elementární kov byl získán roku 1934 termickým rozkladem jodidu protaktinia na elektricky zahřívaném kovovém vlákně ve vakuu:
- 2 PaI5 → 2 Pa + 5 I2
Největší množství čistého prvku bylo připraveno v roce 1961 pod patronací Úřadu pro atomovou energii Velké Británie. Bylo přitom zpracováváno asi 60 tun kalů zbylých po extrakci uranu z konžských rud. Separační proces sestával z dvanácti kroků (loužení kyselinami, kapalinová extrakce, separace na ionexech atd.) a výsledkem bylo 125 g kovového protaktinia o čistotě 99,9 %.
Uvádí se, že náklady na tento proces se pohybovaly kolem půl milionu amerických dolarů a získané množství protaktinia dodnes uspokojuje celosvětovou poptávku po tomto prvku. To jasně ukazuje i na to, že praktický význam protaktinia je zanedbatelný a jeho využití se omezuje pouze na speciální vědecké experimenty.
Budoucí význam protaktinia a především izotopů 233Pa a 234Pa záleží na rozšíření solných reaktorů. Z 233Pa vznikajícího záchytem neutronu jádrem thoria 232Th se jeho rozpadem získává izotop uranu 233U, který je perspektivní náhradou 235U.
Odkazy
Literatura
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
- Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
- N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy