Projekt 61

Projekt 61 / třída Kashin
	Krasnyj Kavkaz
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo; Ruské námořnictvo; Polské námořnictvo; Indické námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	25
Osud	aktivní (2023)
Předchůdce	Projekt 57 / třída Kanin
Nástupce	Projekt 956 / třída Sovremennyj
Technické údaje projekt 61
Výtlak	3 440 t (standardní); 4 290 t (plný)
Délka	144 m
Šířka	15,8 m
Ponor	4,46 m
Pohon	COGAG
Rychlost	34 uzlů (63 km/h)
Dosah	3 500 nám. mil (6 480 km) při 18 uzlech (33 km/h)
Posádka	266 důstojníků a námořníků
Výzbroj	4× M-1 Volna (2×2, 32 ks.); 4× AK-726 (2×2); 5× 553mm torpédomet (1hl.); 2× RBU-1000 (2×1); 2× RBU-6000 (2×1)
Letadla	1× vrtulník
Technické údaje projekt 61M
Výzbroj	4× M-1 Volna (2×2, 32 ks.); 4× AK-726 (2×2); 4× P-15 Termit (4×1); 4× AK-630 (4×1); 5× 553mm torpédomet (1hl.); 2× RBU-6000 (2×1)
Letadla	1× vrtulník

Projekt 61 (v kódovém označení NATO třída Kashin) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Primárně byly navrženy k boji proti vzdušným cílům a ponorkám. Celkem jich bylo postaveno 25 kusů, z toho 20 pro SSSR a pět pro Indii. Druhým zahraničním uživatelem třídy bylo Polsko. Ruské námořnictvo provozuje poslední plavidlo této třídy, přičemž také všechny indické torpédoborce jsou ve službě (2018).

Stavba

V letech 1959–1974 bylo pro sovětské námořnictvo postaveno 20 jednotek této třídy. Poté bylo postaveno ještě pět modifikovaných plavidel pro indické námořnictvo. Jejich označení je třída Rajput.

Jednotky projektu 61:

Jméno	Uživatel	Verze	Založený kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Komasomolec Ukrajiny	SSSR	Projekt 61	1959	31. prosince 1960	23. listopadu 1964	Vyřazen 1991.
Soobrazitělnyj	SSSR	Projekt 61	1960	4. listopadu 1961	23. listopadu 1963	Vyřazen 1992.
Provornyj	SSSR	Projekt 61	1961	21. dubna 1962	22. ledna 1965	Přestavěn na zkušební nosič protiletadlového raketového kompletu Uragan (v kódu NATO SA-N-7). Vyřazen 1990.
Ogněvoj	SSSR	Projekt 61	1962	31. května 1963	21. ledna 1965	Modernizován na verzi projekt 61Mod, vyřazen 1989.
Obrazcovyj	SSSR	Projekt 61	1963	23. února 1964	2. listopadu 1965	Vyřazen 1993.
Odarennyj	SSSR	Projekt 61	1963	11. září 1964	11. ledna 1966	Vyřazen 1990.
Otvažnyj	SSSR	Projekt 61	1963	17. října 1964	25. ledna 1965	Modernizován na verzi projekt 61Mod, vyřazen 1989. Roku 1975 se potopil při havárii.
Slavnyj	SSSR	Projekt 61	1964	24. dubna 1965	17. října 1966	Vyřazen 1991.
Strojnyj	SSSR	Projekt 61	1964	28. července 1965	30. prosince 1966	Modernizován na verzi projekt 61Mod. Vyřazen 1993.
Stěreguščij	SSSR	Projekt 61	1964	20. února 1966	7. ledna 1967	Vyřazen 1993.
Krasnyj Kavkaz	SSSR	Projekt 61	1964	9. února 1966	13. října 1967	Vyřazen 1994.
Rešitělnyj	SSSR	Projekt 61	1965	30. června 1966	11. ledna 1968	Vyřazen 1989.
Smyšlennyj	SSSR	Projekt 61	1965	22. října 1966	21. října 1968	Modernizován na verzi projekt 61Mod. Vyřazen 1993.
Strogij	SSSR	Projekt 61	1966	29. dubna 1967	8. ledna 1969	Vyřazen 1994.
Smětlivyj	SSSR	Projekt 61	1966	26. srpna 1967	21. října 1969	Aktivní.^[2]
Smělyj	SSSR	Projekt 61	1966	6. února 1968	9. ledna 1970	Modernizován na verzi projekt 61Mod. Roku 1988 zapůjčen Polsku jako ORP Warszawa, později odkoupen, vyřazen 2003.
Krasnyj Krym	SSSR	Projekt 61	1968	28. února 1969	9. ledna 1970	Vyřazen 1994.
Sposobnyj	SSSR	Projekt 61	1969	11. dubna 1970	27. října 1971	Vyřazen 1993.
Skoryj	SSSR	Projekt 61	1970	26. února 1971	31. října 1972	Vyřazen 1994.
Sděržannyj	SSSR	Projekt 61Mod	1971	29. února 1972	7. února 1974	Vyřazen 1994.
Rajput (D 51)	Indie	Projekt 61ME			30. září 1980	Aktivní.
Rana (D 52)	Indie	Projekt 61ME			28. června 1982	Aktivní.
Ranjit (D 53)	Indie	Projekt 61ME			24. ledna 1983	Aktivní.
Ranvir (D 54)	Indie	Projekt 61ME			28. srpna 1986	Aktivní.
Ranvijay (D 55)	Indie	Projekt 61ME			15. ledba 1988	Aktivní.

Konstrukce

Projekt 61

Trup je rozdělen na 13 vodotěsných oddělení.^[3] Hlavňovou výzbroj tvoří dva dvouhlavňové 76mm kanóny AK-726, umístěné v dělových věžích na přídi a na zádi. K obraně proti letadlům slouží dvě dvojitá odpalovací zařízení řízených střel M-1 Volna (v kódu NATO SA-N-1) se zásobou 32 střel. K ničení ponorek slouží jeden pětihlavňový 533mm torpédomet, dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1000 a další dva typu RBU-6000. Na palubě se dále nachází přistávací plošina pro protiponorkový vrtulník Kamov Ka-25, ovšem hangár nikoliv.^[4] Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří jej čtyři plynové turbíny o celkovém výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 34 uzlů.^[1]

Projekt 61Mod

V 70. letech bylo šest jednotek modernizováno na verzi Projekt 61M. Jejich trup byl o dva metry prodloužen. Výzbroj byla rozšířena o čtyři protilodní střely P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2) a čtyři systémy blízké obrany AK-630 s 30mm rotačním kanónem. Modernizována byla také elektronika, včetně nového sonaru. Naopak vrhače RBU-1000 byly odstraněny.^[3]

Operační služba

Torpédoborec Otvažnyj utrpěl fatální poškození způsobené požárem a výbuchy ve skladu řízených střel M-1 Volna. Dne 30. srpna 1974 se potopil v Černém moři.^[3] Zemřelo cca 300 námořníků.^[5]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 94.
↑ 810 Smetlivyy [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-25]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c Project 61 Kashin class Project 61 Kashin Mod class Guided Missile Destroyer [online]. Globalsecurity.org, rev. 2006-04-22 [cit. 2010-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 87.
↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 88.