Polikarpov I-1
Polikarpov I-1 (prototypové označení IL-400) byl první sovětský jednoplošný stíhací letoun. Po havárii prvního prototypu musel být překonstruován, posléze byla objednána výroba menší série, ale do služby v sovětském letectvu nebyl letoun nikdy přijat. VývojI-1 byl jednomístný celodřevěný dolnoplošník. První prototyp, označený IL-400, byl poháněn pístovým motorem Liberty L-12 o výkonu 400 k (300 kW). Chladič a vrtule pocházely z typu Airco D.H.9. Trup a křídlo byly potažené zčásti překližkou, zčásti plátnem. Podvozek byl vyztužen pomocí drátů a konce křídla byly chráněny trubkovými obloukovými ližinami. Při prvním letu 15. srpna 1923 letoun havaroval, protože jeho těžiště bylo umístěno příliš vzadu. Druhý prototyp, označený IL-400bis nebo IL-400B, musel být překonstruován kvůli odstranění problémů s těžištěm. Bylo vyrobeno nové tenčí hliníkové křídlo a byly zvětšeny ocasní plochy. Pilotní prostor a motor byly posunuty dopředu a původní chladič byl nahrazen typem Lamblin. První let byl proveden 18. července 1924. Letoun byl schválen do výroby 15. října pod označením I-1. Byla objednána série 33 kusů, první z nich byl dalším prototypem. Hliníkový potah byl nahrazen překližkou, byl instalován nový voštinový chladič a dva synchronizované kulomety PV-1 ráže 7,62 mm. Sériové letouny se od sebe navzájem lišily a všechny byly použity k testům. Při nich se ukázalo, že letoun se nesnadno dostává z vývrtky a 23. června 1927 byl pilot Gromov nucen provést první sovětský seskok padákem během pádu do vývrtky. Letadlo nikdy nevstoupilo do operační služby. SpecifikaceHlavní technické údaje
Výkony
Výzbroj
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Polikarpov I-1 na anglické Wikipedii. Literatura
Externí odkazy
|