Pevnost Olomouc
Pevnost města Olomouc byla budována od založení města, ale nejvíce se rozvíjela zejména od 16. do 19. století. Ve své době šlo o moderní bastionovou pevnost. Zrušena byla v roce 1886. Vývoj pevnosti  StředověkJako první vznikl v 11. století nový olomoucký hrad s opevněním. Mezi roky 1239–1246 pak došlo ke spojování jednotlivých kupeckých osad v jedno město, které bylo postupně opevňováno kamennými hradbami, a na přelomu 13. a 14. století už lze hovořit o celistvém raně gotickém opevnění města. K rozšíření hradeb došlo po roce 1526: do městského obvodu bylo pojato území Bělidel na severní straně města (dnešní Sokolská ulice). 17. stoletíBěhem třicetileté války bylo město okupováno švédskými vojsky (1642–1650), která provedla rozsáhlé opravy hradeb a novou výstavbu, především na severní straně města. Pro lepší obranu města byla vypálena veškerá předměstí za hradbami. V té době byly funkční pouze čtyři městské brány: Hradská, Blažejská, Střední a Rohelská. 15. září 1655 byla Olomouc císařem Ferdinandem III. prohlášena pevností.[1] Na Moravě měla tento status ještě města Brno, Jihlava, Uherské Hradiště a hrad Helfštýn. Prvním pevnostním velitelem pevnosti byl jmenován Locatello de Locatelli, jenž dohlížel na její výstavbu. V roce 1658 navrhl maršál Louis Raduit de Souches plán zesílení stávajícího opevnění a jeho doplnění pětiúhelníkovými bastiony, roku 1699 byl předložen nový návrh pevnostního systému podle Vaubanova systému a fortifikační projekt z roku 1717, navazující na plán z roku 1699, navrhoval úplnou soustavu bastionů kolem celého města. Jeho autorem byl Louis de Rochetz. 18. stoletíOvšem až z rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1742 byla do roku 1757 vybudována úplná bastionová pevnost podle plánů inženýra Petra Filipa Bechade de Rochepine. Olomouc se stala velmi moderní bastionovou polygonní pevností s množstvím redut a předsunutých pevnůstek, byla také postavena korunní hradba. Opevněno bylo též Klášterní Hradisko. Opevnění bylo vystavěno dle francouzské školy. Po ztrátě Slezska se Olomouc stala strategickou pohraniční pevností, kterou v roce 1758 neúspěšně po pět týdnů obléhali Prusové. Poté následovala výstavba fortů kolem celého města, šlo o věnec 17, později 21 pevnůstek kolem celého města. 19. stoletíZa napoleonských válek byl v pevnosti vězněn generál Lafayette a ubytován zde byl maršál Suvorov. Když v roce 1850 vzrůstalo napětí mezi Rakouskem a Pruskem, byl do Olomouce povolán maršál Radecký. V té době také pevnost a přilehlé nově stavěné pevnůstky na západní straně města několikrát navštívil císař František Josef I., setkal se zde s ruským carem Mikulášem I. Nicméně předpokládané dobývání olomoucké pevnosti při prusko-rakouské válce se v roce 1866 neuskutečnilo a pevnost tak ztratila svůj strategický význam. Dokladem této ztráty důležitosti bylo například jmenování Wilhelma Lenka z Wolfsberku velitelem pevnosti v roce 1870, které obdržel jako odměnu za svou padesátiletou službu spolu s Řádem železné koruny.[2][3] Za jeho velení došlo ještě v letech 1870–1876 k výstavbě poslední pevnůstky v Radíkově, ale úpadek významu olomoucké pevnosti pokračoval. V listopadu 1886 došlo do Olomouce císařské nařízení z 9. března 1886, kterým byla olomoucká pevnost zrušena a byl tak umožněn další rozvoj města. Již v roce 1876 byla zbořena Hradská brána vedoucí na východ směrem k železničnímu nádraží a na jejím místě vznikla Dómská čtvrť. Architektura pevnosti
A – Hanácká kasárna B – Dům armády C – Vojenská pekárna D – Tereziánská zbrojnice E – Korunní pevnůstka F – Vodní kasárna G – prostor zbořené Městské zbrojnice H – prostor zbořených Mořických kasáren I – Staroměstská kasárna 1 – Cikánská branka 2 – hranolová obranná věž 3 – okrouhlá románská věž 4 – prostor zbořené Vnitřní Hradské brány 5 – Židovská brána 6 – Michalský výpad 7 – Katovská branka 8 – prostor zbořené Blažejské brány 9 – prostor zbořené Kateřinské brány 10 – prostor zbořené Dolní brány 11 – Terezská brána 12 – prostor zbořené Střední brány 13 – prostor zbořené tzv. Putzentürl-pförtl 15 – prostor zbořené Litovelské brány 16 – pozůstatky středověkého opevnění s Prašnou věží 17 – pozůstatky renesančního opevnění s Růžovou brankou 18 – prostor zbořené Rohelské brány a zbořené Vodární věže 19 – prostor zbořené Barbořiny brány s pozůstatky pozdněgotických hradeb 20 – prostor zbořené Nové brány 21 – pozůstatky Špitálského bastionu 22 – bývalá Brána Všech svatých 23 – Locatelliho bastion 24, 25, 26 – pás středověkých hradeb Brány, věže a hradební prvkyJihovýchodní strana
Západní strana
Severní strana
Kasárna a vojenské objekty
Pevnůstky (forty) Podrobnější informace naleznete v článku Forty v Olomouci.
Forty kolem olomoucké pevnosti byly budovány od konce 18. století, do roku 1866 bylo postaveno 17 pevnůstek, v následujících letech pak další 4, nejpozději (roku 1874) byla postavena Radíkovská pevnůstka. Nejznámější jsou:
Podle dnešního pojmenování jsou to tyto:
Mezi forty se řadí i 2 pevnůstky (Fort Tabulový vrch a Fort Šibeniční vrch), které ale de facto nejsou součástí fortové pevnosti a vznikly jako rozšíření staršího systému opevnění po úspěšném ukončení obléhání Olomouce v roce 1758.
V 19. století bylo ale kvůli vývoji artilerie nutno vzdálit obléhací linii, proto se objevil návrh na vybudování třech festů na Babě, na Chlumu a Svatém kopečku. z nich byl vybudován pouze fort v Radíkově. Některé forty jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP), který vede Národní památkový ústav (NPÚ). Některé forty po roce 1989 přešly do soukromého vlastnictví a nadšenci je revitalizují (např. Občanské sdružení Fortový věnec). Fotogalerie
OdkazyReference
Literatura
Související články
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=link}
