Petr Novák
Petr Novák (6. září 1945 Praha – 19. srpna 1997 Praha) byl český zpěvák a skladatel, který proslul řadou popových hitů, ve kterých uplatňoval svůj charakteristický vysoko položený hlas a melancholicky romantický projev. Jedno z posledních velkých vystoupení měl v roce 1996 na hudebním festivalu Open Air Trutnov.[1][2] Životopis a kariéraPřed maturitou byl vyloučen z gymnázia a v hudbě byl samoukem. V roce 1963 založil s kamarády první skupinu, která později dostala název George and Beatovens. Ve sklepě natočili několik písniček a dvě z nich publicista Jiří Černý vybral do svého hudebního pořadu Houpačka. Skladba „Já budu chodit po špičkách“ se okamžitě stala hitem. V roce 1966 nastoupil do skupiny Flamengo. S ní vydal první singly „Já budu chodit po špičkách“ a „Povídej“. Následoval další úspěšný singl „Náhrobní kámen“. V roce 1967 vyhrála tato píseň 1. místo v anketě Zlatý slavík v kategorii Píseň. Písně „Náhrobní kámen“ a „Já budu chodit po špičkách“ vyšly u hudebního vydavatelství Supraphon, pak už Novákovy desky vydával do roku 1994 Panton. V roce 1967 obnovil skupinu George & Beatovens a s ní nahrál další úspěšné tituly. Např. „Klaunova zpověď“, „Pokoj č. 26“ nebo „Dětský oči“. Psal i pro jiné zpěváky, např. pro Pavla Sedláčka skladbu „Džbán“, a i jiní psali pro něj, např. Petr Janda z Olympiku – skladbu „Bezhlavý rytíř“. Dvorním textařem Petra Nováka byl Ivo Plicka, který pro něho napsal téměř všechny jeho první hity a stěžejně se podílel i na prvních třech albech. Novák sám vždy zhudebnil text, který mu Plicka napsal. Skladby, které vznikaly obrácenou cestou, nejdříve melodie a potom text, dával Novák zpívat jiným zpěvákům. Roku 1969 na soutěži Bratislavská lyra vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha, ale vzhledem ke své popularitě nedostal oficiální zákaz zpívat. V první polovině 70. letech vystupoval v Semaforu, s kytarou po klubech i v estrádě. Ferdinand Havlík a Jiří Suchý pro něho napsali píseň „Dívenku z duhy“. Dne 13. prosince 1974 měl Novák vážnou autohavárii, při které málem přišel o nohu. Po roce 1971 byla skupina George & Beatovens rozpuštěna, a tak vystupoval spíše sólově. Po událostech roku 1968 vydal v nakladatelství Panton singl, pro který Ivo Plicka upravil a aktualizoval text jedné jejich společné, do té doby nikdy nezveřejněné skladby. Nová verze dostala název „Den štěstí“. Jelikož ještě před schválením k nahrávání musel Plicka text několikrát upravovat, aby vyhověl požadavkům schvalovací komise a celá píseň tak ztratila svůj politický náboj, rozhodli se oba autoři zakončit píseň zvukovým efektem. V závěru skladby tak zazní střelba z kulometu a výbuchy granátů. Deska se sice objevila na pultech prodejen, ale po jejím odvysílání v rozhlasu byla z prodejen stažena. Na Nováka byl pak cíleně vyvíjen nátlak, aby začal spolupracovat s jinými textaři. Tak ztratil oporu ve svém textaři Plickovi, který odjel do zahraničí do Mnichova, kde žila jeho manželka, která byla občankou Německa. Plicka ale společně s ním ještě v roce 1977 připravil písničky pro tematickou desku Planeta snů, kterou však Panton odmítl v dané formě vydat a její torzo se objevilo v roce 1980 na desce Co je to láska. V roce 1975 přichystal se skupinou C&K Vocal a skupinou Bohuslava Jandy monotematickou desku, rockovou operu Kráska a zvíře. Texty napsal Zdeněk Rytíř. Šlo o moderní variaci stejnojmenné francouzské pohádky. Od druhé poloviny 70. let se více objevoval v někdejší Československé televizi a obnovil George and Beatovens, avšak jen pod zkráceným názvem G+B. Úspěch se dostavil s novými písničkami, např. „Co je to láska“, „Hvězdičko blýskavá“ nebo „Přátelství na n-tou“. Psali pro něho různí textaři, např. Pavel Vrba, Eduard Krečmar či Pavel Cmíral. Po Krásce a zvířeti a na desce nezrealizované sci-fi pohádce Planetě snů se v 80. letech pustil do dalších monotematických projektů. Byly jimi autobiografická Zpověď, otextovaná kamarádem Pavlem Vrbou, a Memento – příběh o drogách podle stejnojmenné knihy publicisty a spisovatele Radka Johna (desku otextoval Michael Žantovský). V polovině 80. let přemýšlel o konci své hudební kariéry, ale odradili ho od toho jeho nejbližší. V roce 1984 se oženil s herečkou Evou Jakoubkovou. Od počátku 90. let koncertoval se zpěvákem Karlem Kahovcem, s nímž účinkoval v 60. letech ve skupině Flamengo. V 90. letech 20. století natočil jediné a poslední řadové album s názvem Dávné sliby, kde se na textech mj. podílel i básník Pavel Šrut. Společně s Karlem Kahovcem také připravili album Rub a líc, kde si společně zazpívali tři duety. Když skupina Olympic dostala nabídku koncertovat ve Švýcarsku, kde v té době Ivo Plicka žil, tak se rozhodl jet také.[kdy?] Za doprovodu skupiny Olympic tam zazpíval své hity jako „Povídej“ a „Náhrobní kámen“. Po koncertě nejel s Petrem Jandou a spol. do hotelu, ale s Ivo Plickou k němu domů do Wallisellenu poblíž Curychu. Tam se oba přes noc domluvili na další spolupráci. V plánu bylo nové LP autorů Petr Novák – Ivo Plicka. Na první straně alba se měla např. objevit už dávno hotová píseň „Cesta za sluncem“, která v 60. letech 20. století neprošla cenzurou. Dále nikdy nezveřejněná „Krásná slečna“ a písně z Planety snů, které před lety také nepřežily schvalovací řízení. Druhá strana měla být naprosto nová. Finální skladbou této desky měla být „Píseň na rozloučenou“. Oba autoři tak chtěli zavzpomínat a rozloučit se s kamarády, jako byli Miroslav Berka nebo Jiří Schelinger. Petr Novák se s textem k „Písni na rozloučenou“ vrátil do Prahy a Plicka odletěl na Floridu v USA, kde se často přechodně zdržoval. K realizaci jejich plánu už nedošlo. „Píseň na rozloučenou“ údajně zhudebnil, ale po jeho smrti se nenašel žádný notový záznam ani nahrávka. Plicka dal proto text ke zhudebnění Vladimíru Zahradníčkovi a v jeho studiu píseň také sám nazpíval. Všechny kytarové party pro tuto nahrávku nahrál Pavel Fořt, který kdysi Petra Nováka doprovázel ve skupině Flamengo. Po celou svou kariéru bojoval Petr Novák s velmi špatným zdravotním stavem. Moc nejedl, o to více kouřil a pil alkohol, mnohokrát musel být hospitalizován. Měl vyložený odpor k jídlu a dá se říci, že trpěl mentální anorexií. Měl výrazné problémy s chůzí, koncem 80. let spadl ze schodů a zlomil si nohu v krčku. Jeho zdravotní stav velmi zhoršila rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. Několik týdnů před smrtí musel od lékařů dostávat injekce, aby na dvouhodinovém koncertě mohl fungovat. Jedno z jeho posledních vystoupení proběhlo v kostele, kde za doprovodu kytary a violy odehrál své největší hity. Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze. Největší hity60. léta
70. léta
80. léta
DiskografieŘadová alba(letopočet / letopočty v závorce označují vydání alba na CD či reedici):
Singly, EP
Výběrová alba
Živá alba
Alba v cizím jazyce
DVD
Ostatní projekty
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||
