Perština

Perština (فارسی)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Írán, Irák, Omán, Katar, Tádžikistán, Spojené arabské emiráty, Afghánistán, Pákistán, Indie, Uzbekistán, Izrael
Počet mluvčích	71–110 milionů
Klasifikace	Indoevropské jazyky Indoíránské jazyky Íránské jazyky
Písmo	perská abeceda, arabské písmo, v Izraeli hebrejské písmo (alefbet) a další
Postavení
Regulátor	Akademie perského jazyka a literatury (فرهنگستان زبان و ادب فارسی, Farhangestān-e zabān-o-adab-e fārsī) Afghánská akademie věd
Úřední jazyk	Írán, Tádžikistán, Afghánistán
Kódy
ISO 639-1	fa
ISO 639-2	per (B) fas (T)
ISO 639-3	fas
Ethnologue	různé
Wikipedie
http://fa.wikipedia.org/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perština (místní název: فارسی‎ [fɒːɾˈsiː], fārsī^[1]) je indoevropský jazyk. Spolu s daríjštinou (afghánskou perštinou), tádžičtinou, pahlavštinou, hazárštinou, dehwárštinou, darwázštinou, ajmáqštinou, džidštinou, tatštinou, buchárštinou, lorštinou, kumzárštinou a lárštinou patří do jihozápadní skupiny íránských jazyků.

Je jediným úředním jazykem Íránské islámské republiky (přes 71 milionů obyvatel) a jejím východním dialektem, tj. daríjštinou, hovoří dalších cca 7 milionů obyvatel Afghánistánu (5,6 mil.) – zde je druhým úředním jazykem, Pákistánu (1 mil.) aj. Velmi podobná dnešní moderní perštině je i tádžičtina (jediný úřední jazyk pro cca 6 mil. obyvatel Tádžikistánu).

Obecně lze říci, že afghánská a tádžická nářečí jsou archaičtější a mluvnicky bohatší než současná moderní íránská perština. Z pochopitelných důvodů lze v daríjštině nalézt mnoho výpůjček z paštúnštiny a v tádžičtině zase slova přejatá z ruštiny. Íránská perština hojně přejímala slova z arabštiny a částečně i z turečtiny a francouzštiny. Jazyky fársí, darí a tádžikí se od sebe liší asi jako čeština a slovenština – jen (původních) společných výrazů je podstatně méně.

Z historického hlediska lze perský jazyk rozdělit na tři období:

• Stará perština
• Střední perština
  • Parthské písmo
  • Pahlavské písmo
• Moderní perština

Byl jazyk používající klínového písma. V době vlády dynastie Achamejnovců se stal úředním jazykem Perské říše, která se rozprostírala od Baktrie přes Médii, Babylónii, Lýdii až do Egypta. Klínopis je obrázkové písmo, které vzniklo v Mezopotámii a bylo zavedeno Sumery v 4. tisíciletí př. n. l. Peršané začali klínové písmo používat až od 1. století př. n. l. Tento typ písma je vůbec nejstarším typem písma na světě. Píše se zleva doprava. Klínové písmo rozluštil v 19. století Georg Friedrich Grotefend na základě vícejazyčného historického nápisu perského krále Dáreia I. na skále v Bísutúnu (skála v Kermánšáhu v Íránu).

Stará perština se nám zachovala v klínových nápisech.

Ve Starém Íránu (tak Peršané svou zemi skutečně označovali) byly všechny úřední dokumenty psány klínovým písmem ve třech jazycích: starou perštinou, jazykem Elamitů a babylónštinou. Babylónština a elamština se psala na hliněné destičky převážně ve východních částech říše, zatímco na západě se psalo staropersky na papyrus. Nejznámější místa, kde se lze setkat s klínovými nápisy ve staré perštině, jsou Bísotún v Kermanšáhu, Persepolis, Súsy a skalní reliéf Ganj Náme nedaleko Hamadánu. Obsahem textů jsou hlavně oslavné ódy na boha Ahuramazdu a činy Achamejnovských králů.

ukázka klínopisu z paláce v Persepoli

𐎭𐎠𐎼𐎹𐎺𐎢𐏁𐏐𐎧𐏁𐎠𐎹𐏐𐎺𐏀𐎼𐎣𐏐𐎧𐏁𐎠𐎹𐎰𐎡𐎹𐏐𐎧𐏁𐎠𐎹𐎰𐎡𐎹𐎠𐎴𐎠𐎶𐏐𐎧𐏁𐎠𐎹𐎰𐎡𐎹𐏐𐎭𐏃𐎹𐎢𐎴𐎠𐎶𐏐𐎻𐎡𐏁𐎫𐎠𐎿𐎱𐏃𐎹𐎠𐏐𐎱𐎢𐏂𐏐𐏃𐏁𐎠𐎶𐎴𐎡𐏁𐎡𐎹𐏐𐏃𐎹𐏐𐎡𐎶𐎠𐎶𐏐𐎠𐎤𐎢𐎴𐎢𐏁

doslovný překlad do moderní perštiny

داریوش/ است/ شاه بزرگ شاه شاهان شاه کشورها پسر ویشتاسپ هخامنشی که این / تچر /را ساخت‎

český překlad

Dareios, velký král, král králů, král zemí, syn Víštásapa z rodu Achaimenovců, postavil tento palác.

Středoperské písmo označované také jako pahlavské se vyvinulo z aramejského písma asi ve 2. století př. n. l. a bylo používáno v období Parthské říše a v raném období vlády Sásánovců. Sásánovci později toto písmo upravili. Pahlavské písmo se píše zprava doleva a vodorovně. V jazyce pahlaví se zachovaly hlavně náboženské texty zoroastrismu. Do pahlavského jazyka byly přeloženy texty z Avesty. Z hlediska gramatiky nebyl tak složitý jako stará perština.

Středoperský jazyk měl dva hlavní dialekty:

• dialekt Arsakovců (severozápadní)
• dialekt Sasánovců (jihozápadní)

Rozvoj perštiny byl v 7. století n. l. kvůli arabské invazi do Íránu a následnou islamizací přerušen. Místo perštiny zaujala arabština jako jazyk náboženský, kulturní a úřední. Na rozdíl od ostatních jazyků zemí, jichž Arabové dobyli, se perština udržela mezi prostým lidem. V 10. století za vlády Abbásovců se poprvé objevily snahy zavést perštinu jako literární jazyk. Později se v perštině psaly nejen básně, ale i vědecké spisy o lécích a jiné.

Moderní perština se píše arabským písmem obohaceným o čtyři vlastní písmena.

Písmena arabská: ض ص ث ق ف غ ع ه خ ح ج ش س ی ب ل ا ت ن م ک ظ ط ز ر ذ د و

Písmena perská: چ پ گ ژ

Moderní íránská perština má 6 samohlásek a 22 souhlásek. Protože se jedná o indoevropský jazyk příbuzný jazykům slovanským, nemá pro českého mluvčího žádné obtížně vyslovitelné zvuky.

Perština je jediný aglutinační jazyk z indoíránských jazyků. Pořadí větných členů je Podmět – Předmět – Sloveso. Perština nemá rody. Má čas přítomný, budoucí, minulý (perfektum, plusquamperfektum).

Příklad:

• persky:من دانشجو هستم.
• přepis: Man dánišdžú hastam
• překlad: Já jsem student
• První místo podmět (já), na druhém předmět (student), na třetím sloveso (jsem).

Perština nerozlišuje rody. Množné číslo (plurál) se tvoří obecně připojením koncovky -há (ها) za podstatné jméno nebo koncovku -án (ان), která se užívá jen pro podstatná jména životná. V perštině lze použít také arabské plurály.

Příklad:

• مسجدها
  • mešity
• طالبان
  • studenti
• مسجدها / مساجد
  • mešity

Ezáfetová vazba označuje spojení podstatného jména s přívlastky, jež mohou být vyjádřeny přídavným, dalším podstatným jménem, osobním zájmenem nebo řadovou číslovkou. Vyslovuje se jako neznělé e, po samohlásce jako je.

Příklad:

• شهر شیراز
  • šahr-i šéráz
  • město Šéráz
• جمهوری اسلامی ایران
  • Džamhúrí-ji Islámí-ji Érán
  • Íránská islámská republika

Zájmena osobní:

• من
  • man
  • já
• تو
  • tu
  • ty
• او / وی
  • ú / vaj
  • on, ona
• ما
  • má
  • my
• شما
  • šumá
  • vy / Vy
• ایشان / آنها / آنان
  • éšán/ánhá/ánán
  • oni

V perštině existují dva typy sloves:

• jednoduchá (nepravidelná)
• složená

Infinitiv nemá stejnou funkci jako v češtině, ale má charakter podstatného jména slovesného.

Příklad:

• persky: از دیدن شما خوشم میآید
• přepis: Az dídan-i šumá chušam méjájad.
• česky: Jsem rád, že Vás vidím.

Slovníkový tvar je vždy v infinitivu. Odtržením koncovky -an (ن) dostaneme 3. osobu jednotného čísla v minulém čase. Mimo to je nutné naučit se ještě tvar slovesa v přítomném čase, který je nepravidelný.

Příklad minulého času u slovesa dělat / kardan/ کردن

singulár:

• 1.kardam کردم
• 2.kardí کردی
• 3.kard کرد

plurál:

• 1. kardém کردیم
• 2. kardéd کردید
• 3. kardand کردند

V přítomném čase má sloveso dělat nepravidelný tvar kun کن, k přítomnému kmeni připojujeme předponu mé می

• 1. mékunam می کنم
• 2. mékuní می کنی
• 3. mékunad می کند

plurál:

• 1. mékuném می کنیم
• 2. mékunéd می کنید
• 3. mékunand می کنند

Slovesa složená se skládají ze dvou částí: první část tvoří podstatné nebo přídavné jméno a druhou sloveso jednoduché. Při časování sloves je první část slovesa beze změny a časujeme pouze druhou část. Sloveso pracovat کار کردن (kár kardan) podstatné jméno kár (práce) کار se nemění. Časujeme pouze kardan podle vzoru.

Budoucí čas se tvoří přidáním slovesa chwástan v přítomném čase před 3. osobu minulého času slovesa. Časujeme pouze sloveso chwástan / cháh / v přítomném čase, následující sloveso se nemění.

Příklad:

• Budu dělat / Man cháham kard / من خواهم کرد

U složených sloves vložíme sloveso chwástan mezi první a druhou část slovesa.

Příklad:

• Budu pracovat / Man kár cháham kard / من کار خواهم کرد

V hovorovém jazyce se budoucí čas používá jen zřídka, obvykle je nahrazován časem přítomným prostým.

Otče náš (modlitba Páně):

Ey Pedar e āsemāni ye mā, nāme to moqqadas bād.

Pādešāhie to biāyad, erāde ye to hamān tor ke dar āsemān

ejrā mišavad, dar zamin niz ejrā šavad.

Nāne rūzane ye mā rā emrūz be mā bede.

Xatā hāye mā rā bebaxš,

čenānke mā niz xatākāran e xod rā mibaxšim.

Mā rā dar vasvase hā mayāvar balke mā rā az

sharir rahāyi deh. Āmīn.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu perština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo perština ve Wikislovníku
• Česká knižní bibliografie k perské literatuře: vyšlo v měsíčníku Plav 3/2008
• KHAKPOUR, Toumaj. Keine Unterschiede zwischen "Farsi" und "Dari". DerStandard.at [online]. 2011-07-08. V NJ. Dostupné online.