Messier 105

Messier 105
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	eliptická galaxie, HI (21cm) source a low-ionization nuclear emission-line region
Třída	E1[1]
Objevitel	Pierre Méchain
Datum objevu	24. března 1781
Rektascenze	10h 47m 49,6s[1]
Deklinace	12°34′54″[1]
Souhvězdí	Lev (lat. Leo)
Zdánlivá magnituda (V)	9,76[2][3], 10,56[3], 9,12[3], 8,18[3], 7,168[4], 6,489[4], 6,27[4], 12,322[5], 10,514[5], 9,647[5], 9,574[5] a 8,897[5]
Úhlová velikost	5,4′x4,8′[1]
Vzdálenost	36 600 000 ly
Plošná jasnost	13,1[6]
Poziční úhel	71[6]
Rudý posuv	0,002 922
Kupa galaxií	Skupina galaxií M 96[7]
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 105
New General Catalogue	NGC 3379
Uppsala General Catalogue	UGC 5902
Principal Galaxies Catalogue	PGC 32256
Jiná označení	M105, NGC 3379, UGC 5902, PGC 32256[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 105 (také M105 nebo NGC 3379) je eliptická galaxie v souhvězdí Lva. Objevil ji Pierre Méchain 24. března 1781.^[7] Od Země je vzdálená okolo 36,6 milionů světelných let^[8] a patří do Skupiny galaxií M 96,^[7] která leží přímo uprostřed souhvězdí Lva.

M105 a její blízké galaxie leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd, takže k jejímu nalezení je potřeba v polovině spojnice hvězd Regulus (α Leo) a Chertan (θ Leo) najít hvězdu 6. magnitudy 52 Leonis a od ní se posunout 1,5° jižním směrem. Galaxie je na hranici viditelnosti triedrem 10x50, takže k jejímu spatření je většinou zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 80 mm, který ji ukáže jako světlou skvrnku. V dalekohledu o průměru 140 mm jsou spolu s ní vidět i další dvě sousední galaxie NGC 3384 a NGC 3389, které dohromady tvoří pravoúhlý trojúhelník, v jehož vrcholu s pravým úhlem leží NGC 3384. Jádro M105 je velmi jasné a obklopuje ho halo, které směrem k okraji slábne a splývá s okolím.^[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem. Přesto je tedy viditelná ze všech obydlených oblastí Země.^[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Blízko M105 je možné najít dvě výše zmíněné galaxie: 7′ severovýchodně je to NGC 3384 a 7′ jihovýchodně od ní trochu slabší NGC 3389. 50′ jižně od M105 pak leží další jasná galaxie M96 a 40′ západně od ní M95.^[11]

M105 objevil Pierre Méchain 24. března 1781,^[7] tři dny po jím objevených galaxiích M95 a M96.^[12] M105 nepřidal do Messierova katalogu Charles Messier, ale dodatečně až v roce 1947 Helen Sawyerová Hoggová spolu s objekty Messier 106 a Messier 107.^[7] Hoggová tak učinila na základě Méchainova dopisu, ve kterém tyto svoje objevy popisuje.^[7] Heinrich Louis d'Arrest zkoumal M105 pomocí dalekohledu o průměru 280 mm a poznamenal, že její jádro je velmi výrazné a podobá se hvězdě desáté magnitudy.^[9]

M105 je po M96 druhou nejjasnější galaxií ve Skupině galaxií M 96 a zároveň nejjasnější eliptickou galaxií v této skupině. Její vzdálenost od Země se odhaduje na 36,6 milionů světelných let.^[8] Je dokonalým příkladem eliptické galaxie, protože má velice sourodé složení a také svítivost. V jejím jádru se nachází obří černá díra o hmotnosti mezi 1,4×10⁸ a 2×10⁸ hmotností Slunce.^[13]

M105 patří do Skupiny galaxií M 96, což je skupina galaxií v souhvězdí Lva, do které patří také sousední galaxie M95 a M96.^{[14][15][16][17]} Východním směrem velmi blízko M105 jsou vidět dvě galaxie, NGC 3384 a NGC 3389. Eliptická galaxie NGC 3384 je také členem Skupiny galaxií M 96, ale spirální galaxie NGC 3389 pravděpodobně leží v mnohem větší vzdálenosti, což napovídá i její velká radiální rychlost o hodnotě 1 138 km/s, která se výrazně liší od radiální rychlosti 752 km/s v případě M105.^[7]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M105 (astronomia) na italské Wikipedii a Messier 105 na anglické Wikipedii.

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
• TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 105 na Wikimedia Commons
• NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• SEDS Messier Objects Database: Messier 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online.