Lijavec
Lijavec je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 22. ledna 1982 v pražské Branické ulici 41.[1] Na příkaz ředitele Pražského kulturního střediska musela být následující rok stažena z repertoáru, takže poslední představení se konalo 23. října 1983.[2] Soubor ji mohl začít znovu hrát až po jejím opětovném povolení v roce 1986. Původní název zněl Herberk (někde uváděno i jako Povyražení v herberku). Podle schvalovatelů mohl název připomínati tehdejší stav celospolečenského nepořádku v Československu, tudíž se název musil změnit. Do 30. června 2009 se uskutečnilo celkem 578 představení.[3] Obsah představeníStrukturaVětšina představení Divadla Járy Cimrmana je složena ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části (po přestávce) pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla. U hry Lijavec je deklarovaná struktura odlišná ve smyslu, že místo semináře je „beseda o hře“, která je ale z důvodu udržení účasti „nově“ zařazena před samotnou hru. Jelikož ale dotazy od publika v takové situaci logicky nepřicházejí, přednášející si musí „vybrat z minulých dotazů“, na které pak odpovídají. Ve výsledku se tedy jedná také o seminář, jen jinak prezentovaný. Referáty„Beseda“ sestává z následujících „reakcí na dotazy diváků“:
*obsazení semináře, dle premiérového obsazení HraNásleduje vlastní „hra s opravdovým deštěm“. Odehrává se v herberku (útulku pro pocestné), kde se jedné deštivé noci setkávají vrchní inspektor všech starobinců, porodní dědek Formánek, poručík Pihrt a mlynář, to vše za velmi neochotné asistence nerudné paní správcové. V průběhu hry vychází najevo, že divák nesleduje klasické divadelní představení, ale tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod Cimrmanovým vedením, přičemž občas vypadnou z role. Toto léčebné divadlo (Cimrmanův vynález) jim má pomoci vyrovnat se s jejich životními traumaty a neúspěchy. V závěru se odhalí, že roli inspektora starobinců napsal Cimrman sám sobě. ObsazeníSoučasné obsazení je uvedeno tučně, předchozí obsazení kurzívou. U jednotlivých přednášejících je jako upřesnění uvedena jejich specializace.
1 – alternace z audionahrávky kolující po webu (1983) 2 – alternace z desky Supraphonu (prosinec 1990) *** 3 – alternace z audiovizuální nahrávky ČT (1997) 4 – alternace z úryvku předvedeném v představení 30 let Divadla Járy Cimrmana (1997) 5 – alternace z úryvku předvedeném v představení 40 let Divadla Járy Cimrmana (2007) 6 – alternace z úryvku předvedeném v představení Psaní do nebe (2017) 7 – alternace z audionahrávky kolující po webu (2021) 8 – alternace z audiovizuální nahrávky kolující po webu (2022) * Vzácný host ze Šumavy, který se potopil na dno lipenské přehrady, aby podal informaci o současné podobě frymburského starobince. Jméno herce, který tuto postavu hraje, je v průběhu semináře různě komoleno, přednášející, který jej vyvolává si jakoby není schopen zapamatovat jeho správnou podobu – v případě Petra Bruknera 3 jsou používány zkomoleniny Petr Pergner, Baumgartner a Montelík, v případě Zdeňka Škrdlanta 7 podoby Zdeněk Kramoliš, Záškrt, Lanškroun, Šámal, Škubec nebo Spála, v případě Václava Kotka to bývaly podoby Václav Kotec, Kotouč, Kotrč a Koutek. Mistr sportu si také plete/komolí jméno přednášejícího, který jej volá řečnit - Petr Brukner osloví Zdeňka Svěráka jako Ladislava Smoljaka, Václav Kotek a Zdeněk Škrdlant jako „doktora Svařáka“. ** tato postava mívala původně přezdívku Štětináč 3, nyní Netopejr 7. *** Ladislav Smolajk, Pavel Vondruška, Václav Kotek a Jan Kašpar účinkují pouze v semináři, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner a Jan Hraběta zase pouze ve hře. OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
