Letnice

Letnice
Letnice v Ingeborském žaltáři (kolem roku 1200)
Vyznání	křesťanství
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letnice, také padesátnice, Seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či Svatodušní svátky (latinsky pentecostes, řecky πεντεκοστή (ἡμέρα) pentekosté (hémerá) padesátý den), jsou křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po svátku Nanebevstoupení Páně. Teologicky se tento svátek vztahuje v židovství k předání Zákona na Sinaji (Svátku týdnů, Šavu'ot‎) a v křesťanství k seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově nanebevstoupení.

Ve starověku slavila tento svátek církev již poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc, byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie a po ní se slavil oktáv Seslání Ducha svatého. Liturgická barva letnic byla vždy červená – tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem. Červená barva roucha, ve kterém tento den kněz celebroval při křesťanských bohoslužbách, vychází z barvy ohnivých jazyků, které vyšlehly z nebe za mocného hukotu vichru – při Seslání Ducha svatého na apoštoly – a označily každého z nich, jak popisují Skutky apoštolů – pátá kniha Nového zákona. Dřevěná nebo živá holubice spouštěná z chrámové klenby za zvuku trub pak symbolizovaly Ducha svatého a bouření vichru.^{[1][2][3][4][5]}

V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na nové náboženství křesťanského hegemona, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku 1092 píše o knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače. Kníže vykořenil podle Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polopohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“. Slavnosti starých Slovanů, tzv. rusalné svátky (rusalje), spjaté mimo jiné s oběťmi zemřelým předkům a u východoslovanských kultur zasvěcené rusalkám, mají název odvozen od starořímských slavností rosalia (dies rosae, den růží) spojených se svátkem růží a zemřelých – ochrannou a prosperitní magií, a s pozůstatky, které je možné vysledovat v celém evropském kulturním okruhu v pojmenování svátku i v podobě části zvyků (viz také Jan Hanuš Máchal). Na Valašsku se v domácnostech na stropní trámy, nad kolébky či postýlky dětí zavěšovaly holubice – symboly Ducha svatého – s tělíčky z vyfouknutých vajíček s křídly a ocasem z navarhánkovaného papíru, aby děti chránily i zabavily. Také původní židovské starozákonní Letnice, ze kterých ty křesťanské přímo vycházejí, byly původně svátky prosperitního typu – zemědělským svátkem majícím podstatu v obětování prvního chleba z nové mouky jako díkůvzdání Hospodinu za žně (Šavuot, Svátek týdnů), a oslavou darování Tóry (Zákona – knihy zákonů stvořenou Bohem) Mojžíšovi na hoře Sinaj se staly později.^{[2][3][4][6][7]}

Označení Letnice je typické pro západní církev, zatímco termín Padesátnice je užíván zejména ve východním křesťanství. V lidové tradici byly též označovány "zelenými svátky". V sobotu před „Svatodušními“ (lidově „zelenými“) svátky hospodyně uklidily dům a vyzdobily jej zvenku i zevnitř zelenými lipovými větvemi a kvítím. Zelené větvičky se zasouvaly za okna a ve světnici byl ověnčený především tzv. „svatý kout“, roh obytné světnice se svatými obrázky a krucifixem (symbolu ukřižovaného Ježíše Krista s jeho tělem), aby měl v neděli Duch svatý (až přijde do příbytku v podobě holubice), kde spočinout. Zpravidla tam byl i stůl a nad ním visela dřevěná holubice (symbol Ducha svatého). V sobotní předvečer se také po celé vsi ozývalo práskání bičů, střílení z pušek a pistolí a zvonění klíči. Hluk sloužil jako magický prostředek proti "temným silám" a také měl připomínat hukot vichru s ohnivými jazyky, který doprovázel příchod Ducha svatého.

Výpočet data slavení svatodušních svátků je závislý na výpočtu data Velikonoc, který se však liší v západní a východní církvi. Letnice (Neděle Svatodušní) připadají na padesátý den po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod Velikonoční), počítaje v tom po starověkém způsobu i tento den; Seslání Ducha svatého je tak osmou nedělí velikonoční doby, kterou tato doba končí. Pro následující roky letnice připadají na tyto dny:

V západní církvi je nejdřívější možné datum letnic 10. května (jako v roce 1818 a 2285) a nejpozdější možné datum je 13. června (jako v roce 1943 a 2038).

V katolické církvi se až do Druhého vatikánského koncilu svatodušní svátky slavily po dva dny a svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice. O těchto dvou dnech bylo možné také žehnat křestní vodu, křtít (i dospělé) a biřmovat.

Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Lichtenštejnsku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, Rumunsku, Velké Británii, Argentině i Uruguayi, na Islandu, Kypru a v Řecku. Od roku 2008 je opět volným dnem ve Francii, když v letech 2005–2007 vláda volno neúspěšně zrušila jako „den solidarity“ na financování sociálních akcí pro seniory.

V Polsku a v Argentině se na svatodušní pondělí slaví památka Panny Marie Matky Církve. Dekretem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 11. února 2018 bylo slavení této památky rozšířené na celou církev.^[8]

V týdnu po Svatodušním pondělí ctí katolická církev (od roku 2015 i v ČR) "Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze" (latinsky festum Domini nostri Iesu Christi Summi et Æterni Sacerdotis). Slaví ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého v zemích, jejichž biskupská konference požádala Svatý stolec o jeho zařazení do svého liturgického kalendáře.^[9]

Slavnost Nejsvětější Trojice následuje další neděli po neděli Svatodušní. Poté následuje svátek „Božího Těla“ (Corpus Cristi) v posledních dvou stoletích slavený průvody mimo kostel, zpravidla ve čtvrtek (za 1. ČSR den pracovního klidu, v současné době jej v Čechách některé farnosti slaví až následující neděli), kterým letnice končí. V současnosti katolická liturgie svátky "Slavnost Nejsvětější Trojice" a tudíž i "Slavnost Těla a Krve Páně" počítá do liturgického mezidobí a tudíž vyjímá i ze svátků "Letnic", které redukuje na Svatodušní svátky a volné Svatodušní pondělí. Slavnost Božího Těla (ve čtvrtek) je v současnosti též volným dnem v řadě zemí (Německo, Rakousko, Uruguay, Polsko, Madrid ve Španělsku).

• O svatém Duše choď ještě v kožiše.
• Na Svatého Ducha nesvlékej kožicha
• Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
• Déšť o letnicích – slunce na Boží tělo.
• Na Svatého ducha bláto – bude laciné mláto.
• Prší-li na Svatého Ducha, jsou klepána žita.
• Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše.
• Na Svatý Duch do vody buch!
• Svatý Duch přinese plný pytel much.

• Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu.
• Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena.

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: chybí zdroje

• Jízda králů na Slovácku, Hané a Brněnsku.
• Střílení ku ptáku – střílelo se na tyč, na které byl uvázán původně živý pták, později jeho atrapa. Střílelo se z kuše, později z pušek. Kdo sestřelil z tyče poslední kousek „ptáka“, stal se pro ten rok králem střelců.
• Zpěv vodního ptáka – tento zvyk se šířil na Šumavě u německého obyvatelstva, přišel patrně z Bavorska v 17. století. Chlapci označili jednoho mezi sebou za vodního ptáka a poté chodili po vsi, zpívali, tropili vtípky a dostávali výslužku.^[10]
• Škračení (smažení) vajec v přírodě – valašský zvyk^[11]
• "Hon na Krále"-hledání krále na Svatodušní pondělí.

V souladu s jazykovými příručkami jsou podoby Boží hod svatodušní, Hod Boží svatodušní (bez honorifikace Hod boží svatodušní), slavnost Seslání Ducha svatého (tolerovat lze i podobu slavnost Seslání Ducha Svatého) či slavnost Seslání svatého Ducha (tolerovat lze i podobu slavnost Seslání Svatého Ducha), Svatodušní svátky (tolerovat lze i podobu svatodušní svátky) a letnice (tolerovat lze i podobu Letnice) či padesátnice (tolerovat lze i podobu Padesátnice).

V případě, že není míněn svátek, ale samotná událost, kterou svátek připomíná, je namístě psát seslání Ducha svatého (tolerovat lze i podobu slavnost Seslání Ducha Svatého) či seslání svatého Ducha (tolerovat lze i podobu slavnost Seslání Svatého Ducha).

Alternativní kodifikaci navrhují autoři publikace Psaní velkých písmen v češtině. Doporučují užívat podoby Boží hod Svatodušní (bez honorifikace boží hod Svatodušní), hod Boží Svatodušní (bez honorifikace hod boží Svatodušní), Letnice a Padesátnice.

• Letniční hnutí
• Duch svatý
• Nanebevstoupení Páně
• Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
• Slavnost Nejsvětější Trojice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Letnice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Boží hod v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Pentékosté v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo letnice ve Wikislovníku