Kl.Fu.Spr.d

Kl.Fu.Spr.d (Kleinfunksprecher d - Dorette) je německá miniaturní radiostanice z doby druhé světové války.

Výroba a rok nasazení

Výroba tohoto přístroje byla zavedena v roce 1944. Operačně byla tato radiostanice nasazena na podzim (v říjnu) téhož roku. Obecně byla určena pro pěchotu, zejména však pro dělostřelectvo (řízení dělostřelecké palby) a pro spolupráci s tanky a pancéřovými granátníky.

Možnosti, které Dorette poskytovala

Kl.Fu.Spr.d je radiostanice s operačním dosahem 1–4 km, podle terénu a umístění v něm. Koncové typové označení „d“ dalo této radiostaničce pojmenování „Dorette“, což je zdrobnělina standardního německého hláskovacího jména „Dora“. Jako Dora totiž už byla označována jiná, dosti velká a těžká pěchotní radiostanice Torn.Fu.d2 - Dora. Frekvenční rozsah Dorette (32–38 MHz) se vhodně překrýval právě s rozsahem oné běžně používané Dory (33,8–38 MHz), která tak pro spojení s „Doretkou“ byla využívána jako pevná základnová stanice. Rozsah „Doretky“ byl navíc rozšířen tak, aby byla možná komunikace i s lehkými pěchotními radiostanicemi Feldfunksprecher f (27,2–33,3 MHz) a standardní tankovou sestavou FU-5 (30,2–33,4 MHz).

Technická data

Frekvenční rozsah = 32–38 MHz
Výstupní výkon = 0,2 W
Napájení = 1,4 V žhavení a 150 V anody
Provozní doba = 25 hodin (20 % vysílání, 80 % příjem)
Anténa = 1,6 m / 1,20 m plochá svazková / prut
Osazení elektronkami = 2× RL1P2 a 1× DDD25
Rozměry samotné radiostanice = 13 × 7 × 20 cm
Rozměry bateriové skříňky = 11 × 10 × 17 cm
Hmotnost radiostanice = 1,6 kg
Hmotnost bateriové skříňky s bateriemi = 1,5 kg

Provozní problémy

Dorette byla do výzbroje zařazena na podzim 1944. Pro napájení byly použity atypické destičkové suché zinkové články (baterie) v perforovaných papírových obalech. Byl to žhavicí článek (L.S. 1,4) s napětím 1,4 V a anodová baterie (L.S. 150 bp) s napětím 150 V. Použití těchto (velice lacině vypadajících) článků sice značně napomohlo miniaturizaci celé sestavy, na druhou stranu však právě tato konstrukce článků byla i zásadní slabinou jinak velice dobře navržené radiostanice. Doporučená provozní teplota tohoto provedení článků totiž byla +20 °C. Při nižších teplotách jejich kapacita, a tedy i použitelnost, rapidně klesala. To se v nadcházejícím zimním válčení stalo kritickou slabinou, neboť to značně omezovalo použitelnost Doretek v mrazivém zimním období. Nakonec, jako nouzové opatření, bylo vojákům doporučováno nosit bateriový box v teple pod zimním oblečením.

Transportní kufřík

Dorette byla dodávána ve dřevěném kufříku označeném jako „Transportkasten a“, který obsahoval samotnou radiostanici, bateriový box, anodovou a žhavicí baterii, prutovou (páskovou) anténu, sluchátka typu Dfh.f, hrdelní mikrofon typu Kmf.c a přiložen byl i návod k obsluze daný předpisem (Dienstvorschrift D 1037/5).

Další vývoj

Po skončení války se Doretky staly součástí válečné kořisti. Význam těchto trofejních přístrojů byl v tom, že se staly inspirací pro vývoj vlastních československých radiostanic typu RF-11,^[1] používaných až do šedesátých let dvacátého století. Samotné originální Doretky se pak postupně stávaly sběratelskou raritou.

Elektrické schéma přístroje

Zde je překreslené schema Doretky s vepsanými hodnotami součástek:

Galerie

Kl.Fu.Spr.d - Dorette, porovnání s velikostí lidského těla
Kl.Fu.Spr.d - Dorette se zdrojovou skříňkou RF11
Kl.Fu.Spr.d - Dorette, boční pohled
Kl.Fu.Spr.d - Dorette, ladicí kolo se stupnicí
Kl.Fu.Spr.d - Dorette, pohled dovnitř z boku na destičky se součástkami a elektronku DDD25
Kl.Fu.Spr.d - Dorette, kuželový gumový převod a další součástky (po demontáži ladicího kola)