Karel Egon I. z Fürstenbergu
Karel Egon I. z Fürstenbergu (německy Karl Borromäus Egon zu Fürstenberg; 7. května 1729 Praha – 11. července 1787 Praha) byl příslušníkem šlechtického rodu Fürstenbergů původem z Německa, který založil mladší českou větev rodu. Byl císařským komořím, tajným radou a v letech 1771–1782 zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království. Staral se o povznesení vzdělanosti prostého lidu a o rozvoj věd a umění. Za svoji podporu chudých získal přezdívku žebrácký advokát.[1] Byl jmenován prvním čestným prezidentem nově založené Královské české společnosti nauk v Praze (1784–1787). Původ a život![]() Karel Egon I. se narodil 7. května 1729 v Praze jako druhý syn Josefa Viléma Arnošta z Fürstenberg-Stühlingenu (1699–1762), zakladatele knížecí větve, a jeho manželky hraběnky Marie Anny z Waldsteinu (1707–1756), dědičky křivoklátského panství.[pozn. 1] Jeho starší bratr Josef Václav (21. března 1728 Praha – 2. června 1783 Donaueschingen) zdědil majorát knížecí linie s centrem v Donaueschingenu a stal se tak druhým vládnoucím knížetem z Fürstenbergu. V letech 1744–1746 studoval na univerzitě v Lipsku a poté na královské rytířské akademii v Turíně.[1] V letech 1751–1766 zastával post rady u zemské vlády v Praze a v roce 1766 byl poslán jako hlavní císařský komisař k říšskému komornímu soudu ve Wetzlaru.[1] Po této misi mu byl v roce 1767 udělen Řád zlatého rouna. V letech 1771–1782 zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království.[2] Přestože si nejdříve v této funkci vedl dobře a patřil ke stoupencům dvorských reforem, za pomalé provádění tolerančního patentu byl odvolán.[3] Shromáždil knihovnu s asi 20 000 svazky, k nimž také sepsal pětisvazkový katalog.[4] Knihovna patří mezi největší a nejcennější šlechtické knihovny v Čechách. V současné době (od roku 1881) je umístěna na hradě Křivoklát. Svou bohatou sbírku přírodnin a uměleckých předmětů věnoval Královské české společnosti nauk, která je dnes ve správě Národního muzea.[4] Proslavilo ho výrazné humanitní cítění, podporoval řadu škol. Založil i první soukromou hospodářskou školu v habsburské monarchii.[1] Na svém panství v Podmoklech zrušil robotu v roce 1779, tedy několik desítek let před tím, než byla oficiálně zrušena v celém království. Jeho rozhodnutí charakterizoval citát karabáč nepatří na lidi a sotva na dobytek.[1] Na jeho panství v Podmoklech byl v roce 1771 nalezen největší keltský zlatý podklad.[5] Z nálezu 42,5 kilogramu zlatých mincí, tzv. duhovek, část věnoval nejrůznějším numismatickým sbírkám, většinu však nechal přetavit na pamětní mince s vlastním portrétem. Na získání nálezu, o kterém se dozvěděl tak, že místní sedláci náhle bohatnou, vyslal drába Růžičku, který nevybíravým způsobem jako bylo veřejné mrskání, u některých nešťastníků i vsazení do hladomorny Křivoklátu, a mučením, se dožadoval vydání nalezeného pokladu.[zdroj?] Zemřel v Praze na Malé Straně. Pohřben byl ve Fürstenberské hrobce v Nižboru. Majetek![]() Po smrti matky v roce 1756 zdědil křivoklátské panství, které zahrnovalo velkostatek Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Skřivaň, Podmokly, Všetaty a na mladoboleslavsku statky Dobrovice a Loučeň. V roce 1779 založil architektonicky zajímavý Dvůr Karlov, který je dnes památkově chráněn. V roce 1782 zavedl na křivoklátském panství novátorské pěstování jetele a řepky olejné. Setkání Královské české společnosti nauk se často odehrávala v jeho paláci (dnes polské velvyslanectví) na Malé Straně, který dokonce dostal přezdívku Chrám múz.[4] RodinaDne 25. června 1753 se oženil s Marií Josefou ze Šternberka (24. června 1735 – 16. ledna 1803 Praha), dcerou Františka Filipa ze Šternberka (1708–1786), nejvyššího hofmistra Marie Terezie, a jeho manželky Marie Leopoldiny ze Starhembergu (1712–1800).[pozn. 2] Narodily se jim 3 děti:
VyobrazeníJeho portrét z okruhu Franze Caspara Fahrenschona z doby kolem roku 1770 je vystaven na hradě Křivoklát.[6] Ve sbírkách hradu se nachází i jeho pozdější méně zdařilá kopie.[7] Vývod z předků
OdkazyPoznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
|