Julian-Nicolas Rèche
Julian-Nicolas Rèche, FSC, řeholním jménem Arnould (2. září 1838, Landroff – 23. října 1890, Remeš) byl francouzský římskokatolický řeholník kongregace Školských bratří a pedagog. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.[1][2][3] ŽivotNarodil se dne 2. září 1838 v Landroffu jako nejstarší z devíti dětí Clauda Rècheho a Anny Clausset do rodiny, která byla materiálně chudá, ale silná ve víře. Jeho otec byl švec a jeho matka, která trpěla depresemi a chatrným zdravím, zemřela, když byl ještě dítě. Již od dětství se každý večer modlil růženec.[2][4] Na škole jej zvláště přitahovala náboženská výchova. Při hodinách katechizmu byl považován za jediného studenta, který se tomuto předmětu vážně věnoval. Později začal katechizmus vyučovat mladší děti. Ke konci dospívání se přestěhoval do Charleville a začal se ubírat směrem k světštějšímu životu. Začal pracovat jako kočí pro bohatého klienta a jako řidič mul (1859–1862) pro dodavatele, který právě stavěl místní kostel. Kolegové ho znali nejlépe pro jeho sebekázeň.[5][2] Jeho teta, která v té době od něj nebydlela příliš daleko, jej přesvědčila ke změně života, načež začal navštěvovat večerní kurzy Školských bratří. To ho přimělo k návratu k aktivnímu náboženskému životu, začal toužit po zasvěceném životě a brzy požádal kongregaci o přijetí. V roce 1862 se k nim připojil, když 13. listopadu zahájil svůj noviciát. Následujícího 23. prosince přijal jak hábit, tak nové řeholní jméno „Arnould“. První dočasné řeholní sliby složil v roce 1863, doživotní pak roku 1871. Dne 24. září 1868 získal v Paříži magisterský titul s vyznamenáním.[5][2] Pracoval jako zdravotník ve francouzsko-pruské válce, kdy ošetřoval raněné vojáky v zákopech. Za tyto zásluhy získal Bronzový kříž. Poté učil přes deset let na internátní škole jeho kongregace v Remeši na ulici Rue de Venise, kde byl známý svými průměrnými výsledky ve výuce předmětů, jako je matematika a zemědělství, ale vynikajícími výsledky v tématech týkajících se doktríny a teologických studií. Působil jako učitel až do roku 1877, kdy byl jmenován novicmistrem v Thillois. Od března 1890 až do své smrti působil také jako generální představený řeholního domu v Remeši.[6][1] V roce 1889 začal trpět akutním a přetrvávajícím kašlem a později také onemocněl zánětem pohrudnice. Zemřel v noci 23. října 1890 v Remeši na krvácení do mozku. Jeho ostatky spočívají na remešském Severním hřbitově.[2][7] ÚctaJeho beatifikační proces započal dne 4. května 1981, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 5. června 1986 jej papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 26. ledna 1987 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení. Blahořečen pak byl dne 1. listopadu 1987 v bazilice sv. Petra papežem sv. Janem Pavlem II.[5][8][9] Jeho památka je připomínána 23. října.[10][7] Bývá zobrazován v řeholním oděvu. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Julian-Nicolas Rèche na anglické Wikipedii.
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
