Josef Šandera
Josef Šandera (v odboji nazýván také Velký Josef,[1] 14. března 1912, Náměšť nad Oslavou[1] – 9. března 1945, Hradec Králové[1]) byl československý voják a velitel výsadku Barium. MládíNarodil se 14. března 1912 v Náměšti nad Oslavou jako třetí dítě a jediný syn otce Emanuela, který byl čalounický a sedlářský mistr, a matky Marie, rozené Člaňková, která byla v domácnosti. O rok později se narodila jeho třetí sestra.[2] Otec v roce 1915 odešel otec do války a matka, trpící leukemií,[2] v roce 1916 zemřela skokem pod vlak.[3] Děti vychovávala babička, jeho otec se v roce 1921 podruhé oženil s Františkou Šimonovou. V rodném městě absolvoval pět tříd obecné a tři třídy měšťanské školy, od dětství byl členem místního skautského oddílu. Zde vynikal mrštností, fyzickou silou a dobře plaval, čímž si vysloužil přezdívku Balú, medvěda z Knihy džunglí. Po ukončení základní docházky v roce 1926 se u svého otce vyučil sedlářem, během čehož ještě absolvoval dvoutřídní pokračovací školu. Po vyučení pracoval v letech 1928–1929 v telčské autočalounické firmě, později nastoupil do dílny svého otce. V roce 1930 se stal členem místního Sokola, kde byl vedoucím dorostu, jako náčelník 9. sokolského okresku se v roce 1932 zúčastnil devátého všesokolského sletu v Praze. 1. října 1932 nastoupil základní vojenskou službu u 106. dělostřeleckého pluku ve Znojmě. Protože armáda neměla dostatek zručných řemeslníků, byl zde navzdory vlastním žádostem přidělen k plukovní sedlářské dílně, teprve v září 1933 byl postaven k řadové službě s podmínkou, že zůstane i sedlářem. O rok později byl povýšen do hodnosti desátníka a rozhodl se v armádě zůstat.[2] Vojenská kariéraAbsolvoval poddůstojnickou školu a zároveň se snažil doplnit si své vzdělání. Během jednoho roku složil zskoušky za pět tříd na první státní čs. reálce v brněnské Antonínské ulici, kde zahájil dálkové studium, kromě toho naštěvoval i večerní kurzy na reálce v Křenové ulici. V létě 1937 s výborným prospěchem odmaturoval a 30. září 1937 byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. Vyřazen byl 15. srpna 1938 v hodnosti poručíka dělostřelectva a nastoupil k 83. oddílu jízdního dělostřelectva v Seredi nad Váhom. V rámci všeobecné mobilizace byls oddílem převelen k maďarské hranici, po okupaci Čech a Moravy byl 20. dubna 1939 z armády propuštěn. V rodném městě absolvoval kurz pro obecní tajemníky a nastoupil na místní obecní úřad, později pracoval jako úředník Okresního úřadu v Třebíči[2] a zapojil se do odboje. Od září 1939 začal studovat VUT v Brně v oboru slaboproudé elektřiny. Při zatýkání na kolejích se mu šťastnou náhodou podařilo uniknout.[2] V exilu7. prosince 1939 opustil protektorát a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. V přístavním městě Agde byl 14. ledna 1940 prezentován u čs. zahraniční armády a přidělen jako velitel čety k 7. baterii prvního dělostřeleckého pluku, mezi únorem a dubnem 1940 byl také instruktorem poddůstojnické školy.[2] Bojů o Francii se nezúčastnil. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie, kam se dostal 7. července 1940. Opět byl zařazen k dělostřelectvu. Od 19. září zahájil výcvik pro plnění zvláštních úkolů. Do 28. října 1941 absolvoval sabotážní kurz a parakurz. Od 26. července 1942, již v hodnosti nadporučíka dělostřelectva prodělal špionážní výcvik na čs. výcvikové stanici a poté dokončovací kurzy. Ty ukončil 14. prosince 1942. Od 5. února do 10. února 1943 prodělal opakovací parakurz a byl zařazen do připravovaného desantu Mercury. Pro neshody s npor. Horákem byl přesunut do desantu Barium. Od 29. dubna do 1. října 1943 prodělal tělovýchovný kurz, fotovýcvik, dále dvě konspirační cvičení a další výcvik u SIS. 26. října odletěl společně s ostatními příslušníky desantu Barium do Itálie.[1] Nasazení Podrobnější informace naleznete v článku Operace Barium.
Dne 4. dubna 1944 seskočil společně s ostatními u Vysoké nad Labem u Hradce Králové. Desant pod jeho velením oživil odbojové hnutí v regionu a vytvořil rozsáhlou zpravodajskou síť. Zároveň začal vytvářet podmínky pro vyvolání ozbrojeného povstání. 6. října 1944 zahájilo gestapo rozsáhlé zatýkání. Šandera se s čet. Žižkou ukryli v osadě Polsko u Žamberka. Zde byli objeveni zrádcem Lepaříkem. Při následné zatýkací akci gestapa se Šandera pokusil spáchat sebevraždu. Byl však zachráněn v královéhradecké nemocnici. Aby se vyhnul výslechům, záměrně si do rány zanesl infekci, na jejíž následky zemřel 9. března 1945. Tělo bylo po pitvě spáleno v pardubickém krematoriu. Po válce Dne 2. června 1945 byla urna s jeho popelem uložena v rodinné hrobce v Náměšti nad Oslavou. Na desce je nápis: „Josef Šandera / major dělostřel. parašutista / 14. 3. 1912 – 9. 3. 1945“.[4] Na rodném domě a na domě v osadě Polsko, kde se s Žižkou ukrývali, byly odhaleny pamětní desky. Dne 1. září 1945 byl povýšen na kapitána dělostřelectva, 1. prosince do hodnosti štábního kapitána a 30. května do hodnosti majora dělostřelectva v záloze in memoriam. V roce 1992 byla po něm pojmenována ulice v Náměšti n./O. Ve Střížově u Vladislavi mu byl 21. října 2023 v Aleji československých parašutistů vysazen strom. Vyznamenání
Připomínky
Reference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||
_Op_Barium.jpg)
_BAR.svg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
