Josef Vrana

Jeho Excelence Msgre. ThDr. Josef Vrana
apoštolský administrátor olomoucký
Josef Vrana - náhrobek v katedrále svatého Václava
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Metropole	Olomouc
Arcidiecéze	olomoucká
Jmenování	28. února 1973
Nástupce	sedisvakance, potom František Vaňák
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	5. července 1928 Olomouc světitel Stanislav Zela
Biskupské svěcení	4. března 1973 světitel Agostino Casaroli 1. spolusvětitel František Tomášek 2. spolusvětitel Štěpán Trochta
Osobní údaje
Země	Československo Československo
Datum narození	17. října 1905
Místo narození	Stříbrnice u Kojetína,
Datum úmrtí	30. listopadu 1987 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí	Olomouc,
Místo pohřbení	Katedrála svatého Václava v Olomouci, pod jižní věží
Národnost	česká
Blízká osoba	František Světlík (strýc)
Povolání	katolický kněz, katolický biskup, duchovní a učitel
Alma mater	Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jaroslav Vrana (17. října 1905 Stříbrnice u Kojetína^[1] – 30. listopadu 1987 Olomouc) byl český římskokatolický biskup, apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze (1973 – 1987). Kvůli značné vstřícnosti projevované vůči komunistické vládě a svému členství a později otevřené podpoře sdružení Pacem in terris je považován za kontroverzní postavu. Katolický disident Václav Benda dokonce nazval Vranu kolaborantem.^[2]

Josef Vrana vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži (maturoval v roce 1924) a poté Bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1928 byl vysvěcen na kněze a poté se stal prefektem a v roce 1935 profesorem na rodném gymnáziu, kde působil až do jeho zrušení komunisty v roce 1950 (učil zeměpis a tělocvik).

Po roce 1950 působil postupně v duchovní správě v Roštíně, Zlíně (tehdy Gottwaldově), Velehradě (1954–1959) a Uherském Brodě (1959–1963). Poté přešel do Olomouce, kde se stal kanovníkem a kapitulním vikářem – toto povýšení dosažené zejména tlakem komunistických orgánů bylo výsledkem jeho povolnosti a ochoty přizpůsobit se požadavkům Státního úřadu pro věci církevní. Od roku 1964 spolupracoval se Státní bezpečností jako agent.^[3]

V roce 1973 jej papež Pavel VI. na nátlak komunistické vlády jmenoval titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vrana neměl nikdy plnou důvěru Vatikánu, který striktně odmítl jeho jmenování arcibiskupem olomouckým, které československá vláda navrhovala, souhlasil však s jeho jmenováním apoštolským administrátorem, pokud bude umožněno jmenovat spolu s ním i další biskupy.

Jako člen biskupského sboru Vrana prosazoval povolnost vůči vládě a podporoval sdružení Pacem in terris, v jehož řadách a předsednictvu zůstal i jako biskup, přestože byl jmenován výměnou za příslib, že SKD-PIT opustí. Zároveň se však snažil svědomitě plnit povinnosti správce arcidiecéze. Neměl důvěru ani ostatních biskupů a věřících, kteří jej z části považovali za zrádce, ani státu, který mu sice uděloval státní vyznamenání, na druhé straně ale omezoval jeho činnost a odposlouchával jeho telefony a kancelář.^[4]

V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od režimem ovládané Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích, katolická církev jej ale odmítla uznat.^[5]

Opakovaně se dostával do střetů s mnohem méně poddajným pražským arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem, zejména pak po roce 1982, kdy ignoroval dokument Kongregace pro klérus Quidam episcopi, který zakazoval kolaborantské hnutí Pacem in terris.^[6]

Nedůstojný postoj biskupa Vrany ke státní moci nalezl i ohlas v undergroundové poezii:

^[7][8]

Podle J. Vrany byla volně vytvořena fiktivní postava Rudolfa Havraje v románu Kateřiny Tučkové Bílá Voda (2022).

• ZBRANEK, Tomáš Benedikt. Životní příběh kontroverzního biskupa. Historický obzor, 2008, 19 (1/2), s. 32-34. ISSN 1210-6097.
• ZBRANEK, Tomáš Benedikt. Před dvaceti lety zemřel kontroverzní biskup Josef Vrana. In: Střední Morava. Roč. 13, č. 25 (2007), Olomouc, s. 125–129.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vrana na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Vrana ve Wikicitátech
• Vzpomínka k 100. výročí narození
• Arnošt Červinka:Významné osobnosti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, Kroměříž 2004
• (anglicky)Catholic Hierarchy

Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů
BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Olomoučtí biskupové (1063–1776)	1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu
Pomocní biskupové olomoučtí (1304–1777)	1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské
ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Olomoučtí arcibiskupové (od r. 1777)	1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík
Pomocní biskupové olomoučtí (od r. 1779)	1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál