Josef Lev
Josef Lev (1. května 1832 Sazená[2] – 16. března 1898 Praha[3]) byl český operní pěvec – barytonista, hudební skladatel a pedagog. ŽivotPocházel z velmi chudé rodiny. Do školy chodil v nedalekém Chržíně, kde si jeho pěveckého nadání všiml učitel Josef Toman. Mladý Lev k němu chodil na hodiny zpěvu a jeho prostřednictvím se stal jako sopranista členem kostelního sboru ve Zlonicích.[4] Brzy na to přišel na Velvarsko kapelník z Uherska, který hledal zpěváky do svého souboru. Josef navzdory přání otce odmítl a odešel do Prahy, kde vstoupil do pěveckého sboru křižovníků a začal studovat na staroměstském gymnáziu. Jak dospíval, jeho hlas se měnil a začal pochybovat, zda bude ještě schopen zpívat. Když mu ale hlas zase vrátil, tentokrát jako baryton, zanechal studií a rozhodl se profesionálně věnovat divadlu a hudbě.[4] Zpěvu ho v Praze vyučoval Josef Chládek, žák V. J. Tomáška. Ten však zanedlouho odjel za výhodnější nabídkou do Uherska a Lvovi nezbylo, než hledat jiného učitele. Přestěhoval se do Vídně, kde byl přijat ke dvorní opeře do pěveckého sboru.[4] Strávil tam deset let.[5] Trpěl hmotným nedostatkem a marně čekal na sólovou roli, kterou mu slibovali,[4] ale zároveň se umělecky zdokonaloval a inspiroval příkladem předních pěvců.[6] Zpíval také ve farním kostele sv. Michala.[4] Roku 1864 získal angažmá v pražském Prozatímním divadle, kde si okamžitě získal přízeň obecenstva.[4] Jeho prvním vystoupením byl hrabě Luna ve Verdiho opeře Trubadúr dne 14. října 1864. Českému divadlu zůstal věrný po zbytek života, navzdory výhodným nabídkám ze zahraničí.[6] Během pruského vpádu roku 1866 byl jedním z těch, kdo drželi divadelní soubor pohromadě[4] poté, co tehdejší ředitel Franz Thomé zavřel divadlo a ponechal personál svému osudu. Lev byl členy sboru zvolen do řídícího výboru; v té pozici mimo jiné zajistil, aby byl lépe oceněn pěvec Josef Paleček.[7] Josef Lev byl známý svým okrouhlým, měkkým tónem hlasu, schopným obsáhnout celou šíři od šepotavého sladka po tragickou bouři.[6] Dobře se vyrovnával s náročnými italskými operami, které často zpíval spolu se zahraničními pěvci.[6] Během své umělecké kariéry vytvořil přes sedmdesát rolí[8] v operách Vilém Tell (Gioacchino Rossini), Libuše, Čertova stěna (Bedřich Smetana) a mnoha dalších.[6] Přátelil se s Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem, kteří pro něj složili některé árie. Známé bylo i jeho přátelství s Janem Nerudou, který u něj deset let bydlel a věnoval mu knihu Žerty hravé i dravé.[8] První kapitola, O drobotinách, psaná roku 1875, popisuje idylickou pohodu ve Lvově domácnosti.[9] Roku 1888 byl vedením Národního divadla předčasně penzionován, společně s pěvkyněmi Seifertovou a Ortovou, a byla mu nabídnuta role učitele hudby za mnohem nižší plat. Rozhodnutí, zdůvodňované nutností finančních úspor, bylo v uměleckých kruzích negativně hodnoceno[10] a Lev ho považoval za projev nezaslouženého nevděku. Hluboce to zasáhlo jeho rodinný život a vedlo ke smrti jeho manželky.[8] S obecenstvem se rozloučil 8. dubna 1888 v roli Lazebníka sevillského.[10] Po odchodu do důchodu vyučoval zpěv.[6] Získal řadu čestných ocenění, například čestné členství v Umělecké besedě a Hlaholu.[5] Roku 1893 byl jmenován pražským měšťanem.[6] Zemřel na rakovinu střeva.[5] Pohřben byl 19. března 1898 na Olšanských hřbitovech po obřadu v kostele sv. Štěpána za účasti Antonína Dvořáka, F. A. Šuberta, starosty Podlipného a zástupců divadelních a pěveckých spolků.[11] Nyní má hrob na Vyšehradském hřbitově[12] DíloVedle operního zpěvu byl známý i jako autor písní, například Slezská, Vlaštovičky, Řekněte mi.[6] Napsal cca 27 písní a 30 sborů. Jeho skladby jsou uloženy ve sbírce Národního muzea, v muzeu ve Velvarech a v Dvořákově památníku ve Zlonicích. Další informace
OdkazyReference
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz). Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
