Jakovlev Jak-18

Jak-18
	Jak-18 (imatrikulace SP-YYY)
Určení	víceúčelový letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Jakovlev; Progress
Šéfkonstruktér	Alexandr Jakovlev
První let	1946
Zařazeno	1947
Uživatel	Sovětské letectvo; DOSAAF
Vyrobeno kusů	kolem 7000
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-18 (V kódu NATO "Max") byl sovětský cvičný letoun, který byl ve svých pozdějších obměnách užíván i k jiným účelům. Práce na projektu začaly již roku 1945, první prototyp vzlétl roku 1946 a sériová výroba započala v roce 1947. Roku 1953 koupila licenci Čína jako Nanchang CJ-5, od roku 1956 se letoun vyráběl i v Maďarsku. Celkem bylo vyrobeno kolem 7000 kusů v různých verzích a obměnách.

Popis konstrukce

Jak-18 byl jednomotorový dvoumístný samonosný dolnoplošník. Křídlo se skládalo z obdélníkového centroplánu a dvou lichoběžníkových vnějších částí se zaoblenými konci. Konstrukce křídla byla smíšená. Kostra byla dvounosníková, duralová, centroplán byl celý potažen hliníkovým plechem, vnější části křídla pak na náběžné hraně až k přednímu nosníku. Zbytek krylo plátno. V levé polovině křídla byl v náběžné hraně přistávací reflektor. Kostra trupu byla příhradová, svařená z ocelových trubek doplněná duralovými podélníky. Přední část trupu kolem kokpitu byla zakryta duralovým plechem, z velké části odnímatelným pro dobrý přístup k instalaci a přístrojům. Zadní část trupu byla potažena plátnem. Ocasní plochy byly jednoduché s podobnou konstrukcí jako vnější části křídla. Pohonnou jednotku tvořil hvězdicový pětiválec A. D. Švecova M-11, který roztáčel dvoulistou kovovou vrtuli VIŠ-327 E stavitelnou na zemi, nebo automaticky stavitelnou V-501. Olejová nádrž byla za motorem, palivové byly v centroplánu. Hlavní podvozkové nohy s oleopneumatickým odpružením byly ukotveny na předním nosníku centroplánu. Zatahovaly se pneumaticky dozadu do křídla, přičemž kola s nízkotlakými pneumatikami vyčnívaly polovinou ven. Ostruha s kolem byla nezatažitelná, otočná o 360°.

Verze letounu

Jak-18 - cvičné letadlo, první verze
Jak-18U - cvičné letadlo, druhá verze
Jak-18A - cvičné a kurýrní letadlo, nový výkonnější motor Ivčenko AI-14
Jak-18P - jednomístná akrobatická verze pro letecké kluby
Jak-18PM - jednomístná akrobatická verze
Jak-18PS - jednomístná akrobatická verze
Nanchang CJ-5 - čínská verze
Nanchang CJ-6 - upravená čínská verze Jaku-18A

Ostatní uživatelé

Polské letectvo, Letectvo Čínské lidové republiky, Maďarské letectvo, Albánské vzdušné síly, Afghánské vzdušné síly, Rakouské letectvo, Bulharské letectvo, Luftstreitkräfte der NVA, Rumunské letectvo, Letectvo Korejské lidové armády

Specifikace (Jak-18A)

Technické údaje

Posádka: 2
Rozpětí: 10,6 m
Délka: 8,53 m
Výška: 3,35 m
Nosná plocha: 17,00 m²
Prázdná hmotnost: 755 kg
Maximální vzletová hmotnost: 1316 kg
Plošné zatížení: 60,5 kg/m²
Pohonná jednotka: 1 × devítiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor Ivčenko AI-14
Výkon motoru: 300 hp

Výkony

Maximální rychlost: 260 km/h
Cestovní rychlost: 215 km/h
Přistávací rychlost: 80 km/h
Výstup na 1000 m: 5 min
Dostup: 5060 m
Dolet: 750 km

Jak-18T

Jak-18T je úplně jiné letadlo než Jak-18, jde o čtyřmístné letadlo vyvinuté dvacet let po stroji Jak-18. Je to čtyřmístná verze určená pro rekreační létání.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-18 na Wikimedia Commons
(anglicky) Kamufláže letounu Jak-18 Archivováno 13. 12. 2014 na Wayback Machine.
Jak-18T v ČR Archivováno 29. 11. 2018 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.