Ignác je jméno pocházející z latiny, a to buďto ze slova ignis (oheň), nebo agnatus (urozený).[1] Nejčastěji se překládá jako Zapálený (pro věc). V občanském kalendáři jeho svátek připadá na 31. červenec,[2] což v církevním kalendáři odpovídá svátku sv. Ignáce z Loyoly.[3] V církevním kalendáři lze dále nalézt sv. Ignáce z Antiochie (17. říjen), sv. Ignáce z Láconi (11. květen), sv. Ignáce z Oña (Íñigo z Oña, 6. červen). Jeho ženskou obdobou je Ignácie.
Časté bylo toto jméno od raného středověku na Pyrenejském poloostrově. Populární se stalo v katolických zemích a komunitách po vzniku jezuitského řádu a prohlášení Ignáce z Loyoly za svatého, naopak jeho popularita mimo katolickou komunitu byla vždy velmi nízká. Trend jeho používání v Česku kulminoval v 17. a 18. století, nyní je spíše klesající.
Českou specialitou bylo období přejmenovávání od 2. poloviny 19. století a v období počátků Československa, kdy si značná část antikatolicky smýšlejících občanů změnila jméno Ignác na jméno Hynek, které bylo mylně považováno za českou obdobu tohoto jména (i básník Karel Hynek Mácha byl pokřtěn jako Ignác[4]; jeho kmotr se jmenoval Ignác Mayer[5]). Mezi takto „přejmenované“ známější osobnosti patří např. Ignác Umlauf, Hynek Zátka, Hynek Pelc, Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat a další.
Roku 2007 neslo v Česku jméno Ignác 428 lidí.[11]
