Hermann Staudinger

Hermann Staudinger
Narození	23. března 1881 Worms Německé císařství
Úmrtí	8. září 1965 (ve věku 84 let) Freiburg im Breisgau Spolková republika Německo
Alma mater	Univerzita Martina Luthera v Halle Spolková vysoká technická škola v Curychu
Pracoviště	Freiburská univerzita Spolková vysoká technická škola v Curychu Technologický institut v Karlsruhe Štrasburská univerzita
Obor	fyzikální chemie
Ocenění	medaile Emila Fischera (1930) Freseniova cena (1930) Nobelova cena za chemii (1953) čestný doktor Štrasburské univerzity (1959) medaile Rudolfa Diesela … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Dora Staudinger (1906–1926) Magda Staudingerová
Děti	Hansjürgen Staudinger
Rodiče	Franz Staudinger a Auguste Staudinger
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo – 8. září 1965 Freiburg im Breisgau) byl německý chemik a učitel, nositel Nobelovy ceny.

Objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.

Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 v německém Wormsu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903 přijal místo asistenta na Universitě ve Štrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.

Zabýval se výzkumem pryže a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávaná prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však Staudingerova hypotéza plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger obdržel v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.

• Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
• Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
• Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
• Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermann Staudinger na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hermann Staudinger
• Staudingerův život a kariéra.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.