Grumman F11F-1F Super Tiger

F11F-1F Super Tiger
Prototyp s motorem J79 v roce 1956
Určení	palubní stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman
První let	25. května 1956[1]
Charakter	program opuštěn
Uživatel	US Navy (plánovaný)
Vyrobeno kusů	2
Vyvinuto z typu	Grumman F11F Tiger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman F11F-1F Super Tiger (označením výrobce G-98J) byl jednomístný stíhací letoun vyvinutý pro Námořnictvo Spojených států amerických na základě typu F11F Tiger. Projekt byl skončen po vyrobení pouhých dvou prototypů.

Společnost Grumman navrhla stroj F11F-1F Super Tiger jako vylepšení svého typu F11F-1 (pozdějším označením F-11A) na základě studie z roku 1955, která kombinovala drak F11F s motorem General Electric J79. Americké námořnictvo o projekt projevilo zájem a zadalo modifikaci dvou sériových F11F-1 se zvětšenými vstupy vzduchu a motory YJ79-GE-3, pod označením F11F-1F, indikující sériový stroj odlišující se nainstalovanou nestandardní pohonnou jednotkou.

Letové zkoušky prototypů započaly 25. května 1956 a již o deset dní později prototyp BuNo 138646 dosáhl letové rychlosti Mach 1,44.^[2]:s.381 Po přidání vírových přechodů o úhlu 60° na kořeny náběžných hran křídel, prodloužení trupu o 13,5 palce (~ 34,3 cm) a zabudování sériového motoru J79 dosáhl 2. května 1957 stroj BuNo 138647 rychlosti M 2,04,^[2]:s.382 čímž se stal prvním námořním letounem který dvojnásobně překonal rychlost zvuku, dva roky před typy F4H, F8U-3 a A3J. Tento výkon překvapil i výrobce, který očekával maximální rychlost pouze M 1,4,^{[3]:s.114–115} za situace kdy standardní F11F-1 s motorem Wright J65 jen s problémy překonával rychlost M = 1,1. Běžný dostup letounu byl 59 000 stop (~ 17 983 m), ale 16. dubna 1958 bylo během zkušebního letu na Edwards AFB dosaženo oficiálního světového rekordu v hodnotě 76 832 stop (~ 23 418 m).^[2]:s.382

Sériová výroba přesto nebyla námořnictvem objednána.

Po neúspěchu u US Navy se firma Grumman pokusila typ Super Tiger nabídnout zahraničním zákazníkům. Stroj výkony překonal typy Saab Draken, Lockheed F-104 Starfighter, Dassault Mirage III a Fiat G.91 v soutěži na vyzbrojení Švýcarských vzdušných sil, v níž ale byla nakonec vybrána Mirage III jako bezpečnější a ekonomičtější volba, dosahující výkonů těsně za F11F-1F.^[4][5]

Značný zájem o Super Tiger projevily Japonské vzdušné síly sebeobrany, německá Luftwaffe, pro kterou Grumman navrhl zástavbu motoru Rolls-Royce Avon,^[6] a Royal Canadian Air Force, ale ve všech těchto případech nakonec uspěl F-104 Starfighter. Tento výsledek byl ovlivněn korupcí firmy Lockheed, která vlivným politikům těchto zemí vyplatila značné částky aby zajistila úspěch svého typu.^[7]

F11F-1F Super Tiger

Dva stroje s motory J79-GE-3A (označení výrobce G-98J, BuNo 138646 a 138647).^{[3]:s.114–115}

F11F-2

Před rokem 1962 plánované označení sériových letounů Super Tiger.

F-11B

Označení po roce 1962 rezervované pro případné sériové stroje.

XF12F

Polooficiální označení pro další vývoj typu F11F-1F/-2.^[3]:s.126

První vyrobený F11F-1F (BuNo 138646) byl používán pro výcvik v hašení požárů a zničen v 80. letech 20. století. Druhý prototyp (BuNo 138647) byl vyřazen v lednu 1961 a poté používán jako pozemní instruktážní pomůcka. V současné době je zachován v Naval Museum of Armament & Technology na kalifornské základně Naval Air Weapons Station China Lake.

• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • Námořnictvo Spojených států amerických
  • General Electric

Údaje podle^[3]:s.135

• Osádka: 1
• Délka: 14,85 m (48 stop a 9 palců)
• Rozpětí křídel: 9,65 m (31 stop a 8 palců)
• Nosná plocha: 23,25 m² (250 čtverečních stop)
• Výška: 4,36 m (14 stop a 4 palce)^{[8]:s.250–251}
• Prázdná hmotnost: 6 277 kg (13 810 lb)
• Vzletová hmotnost: 9 561 kg (21 035 lb)
• Pohonná jednotka: 1 × proudový motor General Electric J79-GE-3A
• Tah pohonné jednotky:
  • Suchý tah: 12 533 lbf (53,3 kN)
  • Tah s přídavným spalováním: 17 000 lbf (75,6 kN)

• Maximální rychlost: M = 2,04 (2 253 km/h, 1 216 uzlů, 1 400 mph) ve výši 12 192 m (40 000 stop)^[8]
• Dolet: 1 826 km (1 336 námořních mil, 1 536 mil)^[8]
• Praktický dostup: 18 288 m (60 000 stop)^[8]

• 4 × 20mm kanón Colt Mk 12 se 125 náboji na zbraň
• 4 × závěsník pro střely AIM-9 Sidewinder

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grumman F11F-1F Super Tiger na anglické Wikipedii.

• ANGELUCCI, Enzo; BOWERS, Peter M. The American Fighter. Sparkford, UK: Haynes Publishing, 1987. ISBN 0-85429-635-2. (anglicky) 
• BUTTLER, Tony. American Secret Projects: Fighters & Interceptors 1945-1978. Hinckley, Leicesterhsire, England, UK: Midland Publishing, 2008. Dostupné online. (anglicky) První vydání 2007. 
• FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman F11F (F-11) Tiger, s. 377–386. (anglicky) 
• MEYER, Corwin, 1998. Grumman's Mach-2 International F11F-1F Supertiger. Simi Valley, California: Steve Ginter. 49 s. (Naval Fighters; sv. 044). ISBN 0-942612-44-2. (anglicky) 
• SWANBOROUGH, Gordon; BOWERS, Peter M. United States Navy Aircraft since 1911. London: Putnam Aeronautical Books, 1990. ISBN 978-1891268090. (anglicky) 

Související vývoj

• Grumman F-11 Tiger
• Grumman G-118

Letadla stejného období, uspořádání a určení

• Supermarine Scimitar
• Vought F-8 Crusader

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman F11F-1F Super Tiger na Wikimedia Commons
• Grumman F11F-1F Super Tiger na www.valka.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.