Grigorij (Poletajev)

Grigorij
Jeho Přeosvícenost; Grigorij
	Biskup omský a semipalatinský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Omsk
Jmenování	18. února 1895
Emeritura	17. prosince 1900
Nástupce	Sergij (Petrov)
Zasvěcený život
Sliby	10. října 1854
Svěcení
Kněžské svěcení	21. listopadu 1854
Biskupské svěcení	3. února 1891
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup kovenský a vikář litevské eparchie (1891–1892); Biskup turkestánský a taškentský (1892–1895);
Osobní údaje
Rodné jméno	Lev Ivanovič Petrov-Poletajev; (Лев Иванович Петров-Полетаев)
Země	Ruské impérium
Datum narození	1826/1831
Místo narození	Ljapňa, Ruské impérium
Datum úmrtí	29. března 1914
Místo úmrtí	Moskva, Ruské impérium
Národnost	ruská
Alma mater	Kazaňská duchovní akademie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigorij (světským jménem: Lev Ivanovič Petrov-Poletajev; 1826/1831, Ljapňa – 29. března 1914, Moskva) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup omský a semipalatinský.

Byl prastrýcem biskupa Venedikta (Pljaskina).

Život

Narodil se roku roku 1826 nebo 1831 ve vesnici Ljapňa Nižněnovgorodské gubernie v rodině pričjotnika (sloužící v chrámu).

Studoval na Nižněnovgorodském duchovním semináři a roku 1854 nastoupil na Kazaňskou duchovní akademii. Po dokončení akademie začal přednášet na katedře Svatého písma a evropských jazyků.

Dne 10. října 1854 byl postřižen na monacha a 21. listopadu rukopoložen na jeromonacha.

Dne 5. července 1857 se stal asistentem inspektora akademie a 22. září 1864 ekonomem akademie.

Dne 3. dubna 1867 byl jmenován rektorem Ufského duchovního semináře s povýšením na archimandritu. Dne 5. září 1869 byl uvolněn z duchovenské a akademické služby.

Dne 19. ledna 1872 začal přednášet na Vladimirském duchovním semináři a 27. dubna 1877 byl ustanoven rektorem Irkutského duchovního semináře.

Od 26. ledna 1888 se stal starším členem Petrohradské duchovní cenzurní komise.

Roku 1891 jej Nejsvětější synod zvolil biskupem kovenským a vikářem litevské eparchie. Dne 3. února 1891 proběhla jeho biskupská chirotonie.

Dne 22. listopadu 1892 byl ustanoven biskupem turkestánským a taškentským.

Dne 18. února 1895 se stal biskupem omským a semipalatinským.

Dne 17. prosince 1900 byl uvolněn ze spravování omské eparchie a ustanoven členem synodního úřadu s právem spravovat Donský monastýr v Moskvě. Roku 1905 odešel ze zdravotních důvodu z funkce synodního úřadu a 8. června 1906 i z funkce představeného monastýru. Začal pobývat v Novospasském monastýru.

Roku 1906 byl zvolen čestným členem Kazaňské duchovní akademie.

Zemřel 29. března 1914. Pohřben byl v Novospasském monastýru.