Global Gateway
Global Gateway (česky Globální brána) je strategie Evropské unie na podporu infrastrukturních projektů po celém světě, zejména však v rozvojových zemích v subsaharské Africe, Latinské Americe a Karibiku, na Blízkém východě, v Asii a Tichomoří. Iniciovaná byla v roce 2021 a jejím cílem je do roku 2027 shromáždit investice ve výši až 300 miliard eur.[1] Strategie je označována za protiváhu čínské iniciativy Nová Hedvábná stezka (známější pod názvem Pás a stezka) a dle prezidentky Evropské komise Ursuly von der Leyenové má bránit ekonomické a politické závislosti rozvojových zemí na Číně.[2][3] Evropským zemím by měla přinést mj. snížení migrace a vytvoření byznysových příležitostí pro evropský průmysl.[4] Oproti čínské iniciativě však projekty EU u příjemců narážely na odpor kvůli kladení podmínek například ohledně udržitelnosti,[5] ale i vztahům stále ovlivněnými koloniální minulostí a dalšími politickými faktory.[6] Strategie je od roku 2024 součástí agendy českého eurokomisaře Jozefa Síkely.[4] Ten mimo jiné musí projít tzv. grilováním ze strany Výboru pro rozvoj (DEVE) v Evropském parlamentu, který je ke strategii poměrně kritický.[7] Oblasti podporyDle EU se strategie "zaměřuje na podporu inteligentních, čistých a zabezpečených propojení v oblasti digitálních technologií, energetiky a dopravy a na posílení zdravotnických, vzdělávacích a výzkumných systémů na celém světě." V jednotlivých oblastech byly vytyčeny priority:
FinancováníEvropská unie počítala s investicemi v hodnotě až 135 miliard eur ze strany EU a 145 miliard eur ze strany evropských finančních a rozvojových institucí, doplněných grantovým financováním.[1] Částka 53 miliard eur měla být určena na záruky a 232 miliard eur na udržitelné investice.[1] Největší část prostředků, zhruba 150 miliard eur, by měla směřovat do Afriky, dalších 50 miliard pak do Latinské Ameriky.[3] Otázka financování však zůstávala poměrně vágní.[3] ProjektyV rámci Global Gateway bylo pro rok 2024 vybráno 138 "vlajkových" projektů po celém světě (o rok dříve 87), z čehož se 61 projektů týkalo klimatu a energetiky, 32 dopravy, 18 digitálních technologií, 14 zdravotní péče a 13 vzdělávání a výzkumu.[8] Z toho 65 projektů mělo být realizováno v Africe, 30 v Latinské Americe a Karibiku a 20 v Asii.[8] Mezi nevýznamnější projekty patří posílení produkce vakcín a léčiv v Africe nebo modernizace a výstavba železnice z angolského přístavu Lobito do Zambie a Demokratické republiky Kongo.[9][10] KritikaStrategie od počátku schytávala kritiku například za absenci uceleného plánu a nejasné financování,[11] chybějící informace o možnosti zapojení pro evropské firmy[12] nebo zapojení čínských a indických firem do projektů.[3] Například dle Zuzany Krulichové z institutu Europeum iniciativa zaváněla neokolonialismem.[13] Zároveň se dle některých kritiků jednalo pouze o rebranding již dříve existujících programů.[3] OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||
