GinnungagapGinnungagap je prázdný prostor – chaos, který v severské mytologii existoval před vznikem světa. Na počátku světa se v něm střetl led z Niflheimu a oheň z Múspellu, a vznikla tak prvotní bytost Ymir. Kromě prapůvodní prázdnoty se však v severských textech toto slovo objevuje jako označení pro nebe, vzdušný prostor, zemi thursů, temnotu, moře či propast na kraji světa, do které padají mořské vody.[1] Podle Vincenta Cassidyho Ginnungagap představuje nerozlišenou směs všech elementů, jejímž je předobrazem. Pro takové pojetí však není znám žádný dobový doklad.[2] EtymologieSlovo Ginnungagap je tradičně vykládáno jako „zející jícen“ či „jícen jícnů“. Výraz gap „jícen, zvířecí tlama, otvor, propast“ je odvozeno od slovesa gapa „zívat, zet“. Smysl výrazu ginnung- není zcela jasný, bývá však vykládán velmi podobně od slovesa gina či gína, taktéž ve významu „zívat, zet“.[1] Jan de Vries naproti tomu vykládá výraz ginnung- ze slovesa ginna znamenajícím mimo jiné „provozovat magii, kouzlit“ a Ginnungagap vykládá jako „magickými silami naplněný prostor“ či „prajícen“, podle tohoto výkladu tedy není negativním jevem, ale pozitivním – naplněným tvořivými silami. Podobný názor zastával již Jacob Grimm. Sigurður Nordal zase vykládá ginnung- jako zesilující předponu a nabízí tak překlad „mocná propast“[2] Guðbrandur Vigfússon chápal tento výraz jako „propast Ginnungů“, tedy propast hypotetických primordiálních bytostí. Podle Björna Magnússona Ólsena zase jde o „Ginnungovu propast“, hypotetického Ginnunga identifikuje s Ymim.[2] Slovem ginnungr byl také označován jestřáb, snad pro svou spojitost s nebem.[2] Tradiční výklad však podporuje fakt, že jediný dochovaný překlad, latinské inmane baratrum abyssi „nezměrná propast propastí“ z díla Adama Brémského Činy biskupů hamburského kostela z 11. století, odpovídá spíše negativnímu významu slova. V severských zdrojích se také nikdy nezmiňují tvořivé síly Ginnungagapu, naopak se vypočítává, co v něm vše chybí.[2] PramenyPoprvé je Ginnugagap, respektive gap var ginnunga, zmiňován ve Vědmině písni ze Starší Eddy:
Této pasáži z Vědminy písně se velmi podobá německá Wessonbrunnská modlitba z konce 8. století. Z toho lze předpokládat, že toto podání o počátku světa bylo společnou germánskou tradicí.[4] Samotné slovo Ginnungagap se vyskytuje až v Gylfiho oblouznění z Prozaické Eddy v pasáži následující výše uvedené citaci Vědminy písně a popisu Niflheimu a Múspellu. Z prvního jmenovaného pronikal do Ginnugagapu led, z druhého horký vzduch:
Ginnungagap je ještě zmiňován v části o stvoření světa syny Bora – Ódinem, Vilim a Véem z těla mrtvého Ymira:
Kultura
OdkazyReference
Externí odkazy |
