Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec jí zemřel 5. 2. 1863.[3] Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel jí zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 1871–1874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes.[4]
První manželství
V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem (1838–1908), za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě.[5]
Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanskýchSlovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižního Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla.[6] Vychovali spolu tři děti: JUDr. Richarda Preisse (1882), JUDr. Dimitrije Preisse (1889) a Gabrielu Preissovou (nar. 1892)[7].
Mezi roky 1903 až 1906 si Preissová nechala postavit secesní vilu na rozlehlém pozemku v Jevanech od architekta Josefa Fanty.
Druhé manželství
4. 10. 1908 se provdala podruhé za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha (nar. 1858 v Těšíně) ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijskéPuly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi vedeni v Soupisu pražských obyvatel, spolu s dětmi z prvního manželství Gabriely.[8]
Za první světové války byl Adolf Halbaerth velitelem zajateckého tábora v Milovicích.[9] Byla obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila k ubodání jednoho z ruských zajatců. Vyšetřování trvalo rok a manžel byl z trestu přeložen do Šamorína.[10][11]
Po první světové válce
Po první světové válce žila v Praze, na letní měsíce jezdila do Chlumu u Třeboně. Protože Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici.[12]
Zemřela v Praze, po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově.
Literární činnost
Jako dvanáctileté děvče se dostala do Hodonína a strávila tam několik let raného mládí, sžila se s moravským Slováckem. Dávala se nést dobovou zálibou ve všelikém folklóru, vtělila do svých próz zaslíbenou zemi svých očí a smyslů velmi po svém, živě, barvitě, přitažlivě. Tyto zkušenosti pak zpracovala literárními prózami. Její próza ze Slovácka ji přiřadila k moravským svědkům Moravy, k Mrštíkům a Herbenovi. Její dvě slovácká dramata zlákala dva mistry hudby, kteří v nich našli jasný a přímočarý děj v provedení výrazném, krevnatém, neproblematicky spádném, tedy vlastnosti tak vzácné, a tak rozhodující pro námět operní: a tak tedy je s „Gazdinou robou“ je spjato jméno J. B. Foerstra, a s „Její pastorkyní“ jméno Leoše Janáčka, jeden z největších výbojů české opery vůbec, nadaný životem daleko za hranice českého místopisu i daleko nad normální životní dobu dramatického díla.
A že v přimknutí Gabriely Preissové k svěží a malebné lidovosti nešlo o náhodu, dokazuje obsáhlý doplněk k její mu literárnímu Slovácku — její prózy ze života slovinského v Korutanech. Zde Gabriela Preissová dává svědectví jako jediná v české literatuře dává o celém jihoslovanském kmeni, jenž v hotové záplavě českých próz a české lyriky z Dalmácie, Chorvatska a Srbska by zůstal jinak úplně opomenut. Jde tedy o organický doplněk jihoslovanských námětů v české literatuře a o další historickou zásluhu. V životě Gabriely Preissové bylo i jinak dost práce a prací: ale ty dva činy, to moravské Slovácko, ty slovinské Korutany, postačí k chvále a trvalé platnosti.[13]
Gazdina roba (1889) – zhudebněna J. B. Foersterem pod názvem Eva. Tragický příběh švadleny Evy, která opustí muže a odejde s milencem za prací do Rakouska. Když pochopí, že se kvůli ní milenec nerozvede, utopí se v Dunaji.
Její pastorkyňa (1890) – zhudebněna Leošem Janáčkem, tragédie ze Slovácka. Mladá žena čeká nemanželské dítě a její matka toto dítě zabije, aby se mohla nevlastní dcera výhodně vdát. Vše je ale prozrazeno.[24]
V roce 1926 byla G. Preissová jmenována čestnou občankou Kutné Hory. U tamního chrámu sv. Barbory spisovatelka zasadila „lípu Gabriely Preissové“ (listopad 1925).[26]
↑Gabriela Preissová: Nám patří zahrady celého světa. Lidové noviny. 5. 8. 1932, s. 1.
↑ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová v letech 1890-1918. digilib.phil.muni.cz. 2013-07-10, s. [167]–235. Dostupné online [cit. 2020-09-25].
↑OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN80-200-0708-3. S. 1078–1083.
↑ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online. (kap. Stáří a smrt)
↑Dvě životní výročí. Pestrý týden [online]. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 27. 3. 1937
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století – redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 590.
JUSOVÁ, Iveta. "Gabriela Preissová's Women-Centered Texts: Subverting the Myth of the Homogeneous Nation." Slavic and East European Journal 49:1 (Spring 2005): 63–78.
KLOSOVÁ, Ljuba. Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 23, 51, 54, 59–61, 65, 101, 237, 245–246, 252, 254, 263
OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN80-200-0708-3. S. 1078–1083.
ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN80-200-1066-1.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN80-7185-246-5. S. 626.
ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová. Praha: Divadelní ústav, 1962. 30 s.
.jpg)
