Franz Dittrich
Franz von Dittrich (16. října 1815 Mikulášovice[1] – 29. srpna 1859 Mikulášovice[2]) byl německo-český lékař v oboru anatomie a patologie, vědec, profesor a rektor univerzity v Erlangenu a v neposlední řadě také amatérský botanik. Mládí a studiumFranz Dittrich se narodil jako jedno ze tří dětí v rodině mikulášovického kupce, který bydlel v domě čp. 568. [3] Ve škole měl velmi dobrý prospěch, proto jej otec poslal roku 1825 do Litoměřic, kde pod dohledem šluknovského rodáka pátera Josefa Günthera studoval na místní měšťanské škole a později na gymnáziu. Během studií ho nejvíce zajímala botanika, která se pak stala jeho celoživotním koníčkem. V roce 1833 odešel do Prahy studovat dvouleté lyceum, jehož absolvování bylo podmínkou pro univerzitní studium. V následujícím roce zemřela Dittrichova matka. Toto období bylo přesto velmi významné; během studia se setkal s přáteli z Litoměřic Ferdinandem Arltem (1812–1887) a Antonem Jakschem (1810–1887), kteří studovali medicínu. Zvláště druhý jmenovaný se stal jeho nejbližším přítelem až do konce života a ovlivnil Dittricha natolik, že se roku 1835 sám rozhodl pro studium medicíny na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V průběhu následujících let při studijních a poznávacích cestách navštívil celou řadu německých, rakouských a dánských měst. Ve volném čase se nadále věnovat studiu botaniky, takže byl v roce 1840 jmenován korespondentem Královské botanické společnosti v Řezně. Následujícího roku úspěšně obhájil svou disertační práci na téma operací šedého zákalu. Pražská studia medicíny zakončil promocí dne 5. listopadu 1841 v Karolinu za smutných okolností: téhož dne zemřel na následky mrtvice jeho otec. V závěru roku 1841 přesídlil do Vídně, aby pokračoval v dalším studiu medicíny (obory chirurgie a porodnictví) u významných profesorů Josefa Škody (1805–1881) a Karla Rokytanského (1804–1878). Roční studium zakončil v následujícím roce druhým doktorátem. Během studií získal nejen mnoho cenných zkušeností, ale také kontaktů s předními lékaři své doby. Vědecká kariéraPo studiu ve Vídni se Franz Dittrich vrátil do Prahy, kde získal nejprve místo pomocného lékaře v nemocnici. Díky své výjimečné píli a znamenitým výkonům se brzy vypracoval na místo prosektora a patologie se tak stala jeho stěžejním oborem.[4] Závěr života V roce 1856 u sebe Dittrich začal pozorovat první příznaky vleklé mozkové choroby v podobě bolestí hlavy a později i dočasné ztráty řeči, v dalších letech se přidaly záněty duhovky a řasnatého tělíska. Onemocnění, které sám diagnostikoval jako mozkovou atrofii, zpočátku kvůli vysokému pracovnímu nasazení podceňoval a zanedbával. Zdravotní stav se postupně zhoršoval; Dittrich se léčil mj. v děčínských lázních a několikrát také pobýval v Mikulášovicích. Zde také 29. srpna 1859 ve věku 43 let zemřel. Na vlastní přání bylo jeho tělo pitváno prof. Arturem Willigkem (1827–1905) z Olomouce, který jako příčinu úmrtí určil hypertrofii mozku s počínající atrofií. Franz Dittrich byl pohřben ve svém rodném městě 2. září na kostelním hřbitově, do západní zdi kostela sv. Mikuláše byla osazena náhrobní deska. Protože se během svého života soustředil na vědeckou práci, nikdy se neoženil a nezanechal tak po sobě žádné potomky. OdkazSe jménem Franze Dittricha se můžeme v medicíně setkat dodnes. Dittrichovy zátky jsou páchnoucí hrudky syrové konzistence složené z bakterií, odumřelých buněk a krystalů mastných kyselin, které se tvoří v hlenu při bronchitidě a plicní gangréně.[5] Dittrichova stenóza je zúžení kuželu arteriózního (conus arteriosus). Bibliografie (výběr)
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||
