Franco Sacchetti (1332 Ragusa di Dalmatia [nyní Chorvatsko] – 1400 San Miniato) byl italský básník a romanopisec.
Život
Byl synem Benciho di Uguccione, příjmením „Buono“, florentského obchodníka ze šlechtického starobylého rodu Sacchettiů. Franco byl třikrát ženatý; jeho první žena byla Maria Felice Strozzi, se kterou měl dva syny, Filippa a Niccola, druhá žena byla Ghita di Piero Gherardini a třetí Giovanna di Francesco Bruni. Ještě jako mladý muž si získal pověst básníka, cestoval po záležitostech více či méně důležitých, až do Janova, Milána a Slavonie.
Franco Sacchetti v dopise adresovaném Astorre Manfredimu z 15. dubna 1397 psal o své politické kariéře, která začala v roce 1363, kdy byl jmenován rektorem v Monte Voltraio, v dubnu 1366 byl jmenován kastelánem v Aveně a v následujícím roce byl podestou v Mangoně. O Sacchettiho pozdějším období je známo jen to, co se mohlo získat z jeho děl. Sonety CXXXVII–CXXXVIII se týkaly období od roku 1369 do roku 1370, později to byly písně složené v roce 1374 na památku Francesca Petrarcy a poté následujícího roku na smrt Giovanniho Boccaccia.
Ve Florencii zůstal r. 1363, poté, co cestoval po Itálii a do zahraničí za svými obchodními aktivitami, měl politické úkoly od florentského magistrátu a dalších komunit mimo Florencii. Byl také velvyslancem v Bologni (1376), v Miláně u Bernabò Viscontiho (1382), členem soudnictví Otto di Balìa (1383), převorem (1384) a podestou v Bibbieně (1385), v San Miniato (1392) a ve Faenze (1396). Stal se "kapitánem lidu" v Portico di Romagna (1398–1399) a v San Miniato, kde pravděpodobně napsal své dílo Trecentonovelle. Zemřel asi v roce 1400 možná na mor.
Psal sonety, canzoni, madrigaly a jiné básně; jeho nejznámějším dílem byly novely Trecentonovelle. Původně jich mělo být 300, ale zůstalo jich jen 223, a to ještě zčásti neúplných, zbytek se ztratil nebo nebyl napsán. Nebyly zasazeny do žádného rámce jako v Boccacciově Dekameronu. Nejlepší z nich byly humorného charakteru a jejich styl byl jednodušší a hovorovější než Boccacciův.
Sacchetti byl považován za autora proto-morlachismu, údajného raného stádia morlachismu.
Dílo
- Die Novellen des Franco Sacchetti, Bürgers von Florenz. Übersetzt von Hanns Floerke. Müller, München 1907.
- F. Sacchetti, La battaglia delle belle donne di Firenze cobn le vecchie, a cura di Sara Esposito, Roma, Zauli, 1996.
- Franco Sacchetti, Il Trecentonovelle, a cura di Antonio Lanza, Firenze, Sansoni, 1984 è ancora l'edizione commentata di riferimento, nonostante gli altri due tentativi: V. Marucci, Salerno, 1996, M. Zaccarello, Sismel, 2014.
- Franco Sacchetti, Il libro delle rime, a cura di Franca Ageno, Firenze, Olschki-University of Western Australia Press, 1990.
- Franco Sacchetti, Il Pataffio, edizione critica a cura di Federico Della Corte, Commissione per i testi di lingua, Bologna, 2005 (con ricca premessa). L'attribuzione (discussa nel saggio Per una attribuzione del Pataffio a Franco Sacchetti, "Filologia e critica" I, 2003, pp. 41015069). Si tratta dell'unica attribuzione nel panorama delle attribuzioni di opere anonime letteratura italiana accettata senza alcun dubbio: vedi ad es. P. Stoppelli "Filologia della letteratura italiana", Roma, Carocci, 2008 ("sembra risolta positivamente con l'attribuzione a Franco Sacchetti la questione del Pataffio, un testo dei primi secoli di grande invenzione linguistica" p. 172); M. Zaccarello, L'edizione critica dei testi letterari", Firenze, Le Monnier, 2017.
V češtině
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Franco Sacchetti na anglické Wikipedii a Franco Sacchetti na italské Wikipedii.
Externí odkazy
Literatura
- Dante Alighieri Divina Commedia Paradiso XVI
- L. Di Francia, Franco Sacchetti: novelliere, Nistri, Pisa, 1902
- G. Scaramella, Personaggi sacchettiani, in Rassegna bibliografica della letteratura italiana, XXI, 1913, p. 324–328
- V. Pernicone, Fra rime e novelle di Franco Sacchetti, Firenze, 1942
- Lanfranco Caretti, Saggio sul Sacchetti, Gius. Laterza e figli, Bari, 1951
- L. Caretti, Saggio sul Sacchetti, Bari, 1951
- A. Borlenghi, La questione delle morali nel Trecentonovelle, in Studi Urbinati, XXVII, 1953, n. 2, p. 73–111
- R. Scrivano, Aspetti della narrativa sacchettiana, in Rassegna della letteratura italiana, LXIV, n. 3, settembre-dicembre 1960, p. 432–445
- G. Getto, Immagini e problemi di letteratura italiana, Milano, 1966
- A. Tartaro, Franco Sacchetti e i novellieri, in Autori Vari, La letteratura italiana. Storia e testi, Bari, 1972
- G. Ferroni, Profilo storico della letteratura italiana, Einaudi Scuola, Milano 1992, cit., p. 197
- Antonio Lanza, La letteratura tardogotica, De Rubeis, 1994
- Federico Della Corte "Per una attribuzione del Pataffio a Franco Sacchetti", in "Filologia e critica" I, 2003, pp. 41–69
- Giuseppe Crimi, Quattro note sulle rime di Franco Sacchetti, in «Studi Linguistici Italiani», XXX (2004), pp. 104–111
- Federico Della Corte, "Periplo del Pataffio", in Franco Sacchetti, Il Pataffio, edizione critica a cura di Federico Della Corte, Commissione per i testi di lingua, Bologna, 2005
- Federico Della Corte, "Glossario del “Pataffio” I", in “Studi di Lessicografia Italiana”, xxii, 2005, pp. 43–181; Id, "Glossario del “Pataffio” II, in “Studi di Lessicografia Italiana”, xxiii, 2006, pp. 5–111
- R. Giangregorio, Il Trecentonovelle di F. Sacchetti come fonte per la storia dell'alimentazione nel basso Medioevo, 2009, p. 272
- C. Segre, Tendenze stilistiche nella sintassi del Trecentonovelle in "Archivio glottologico italiano", XXXVI, p. 1–42
|
