Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz
Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, také z Lobkovic (23. ledna 1858 Praha – 22. prosince 1938 Nelahozeves),[1][2] celým jménem německy Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz, byl český šlechtic a 10. kníže z Lobkowicz z roudnické primogenitury. Po vzniku Československa se musel vypořádat se zrušením šlechtických titulů a záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. Jeho synové mu přinesli problémy v následnictví. Původ a kariéraNarodil se jako prvorozený syn Mořice Aloise z Lobkowicz (1831–1903), 9. knížete z Lobkowicz, a jeho manželky Marie Anny z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912). V roce 1884 byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1904 tajným radou. V roce 1908 se zařadil mezi rytíře Řádu zlatého rouna.[1] V roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, vyhlášení samostatného Československa a následnému zrušení šlechtických titulů. Dne 19. ledna 1919 se Ferdinand Zdeněk rozhodl změnit příjmení na staročeskou formu Lobkowicz. Německá verze Lobkowitz se přestala používat.[3] Další ranou pro rodinu byla pozemková reforma, po jejímž provedení se značně zmenšila rozloha vlastněných nemovitostí. Protože se jeho dědic Maxmilián Ervín oženil v roce 1923 s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak porušil rodinná pravidla o sňatcích, přešel po smrti Ferdinanda Zdeňka v roce 1938 titul panujícího knížete z Lobkowicz a roudnického vévody na Jaroslava Aloise z Lobkowicz (1877–1953) z křimické větve rodu.[3] Byl jako poslední pohřben v rodové hrobce v kostele svatého Václava v Roudnici nad Labem.[4] MajetekPo smrti otce v roce 1903 zdědil majoráty Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina.[1] Dále vlastnil panství Libčeves a Vysoký Chlumec a původní rodové sídlo Lobkovice. Dne 21. října 1920 na základě tzv. Londýnské rodinné dohody postoupil užívací práva k majorátům druhorozenému synovi Maxmiliánovi.[1][3] Prvorozený syn Ferdinand Josef se práv vzdal a v roce 1921 se oženil s neurozenou ženou. V roce 1927 došlo k vyrovnání nároků pro pozdějšího jazzového hudebníka, Zdeňka Hyacinta (1924–1964), syna Ferdinanda Josefa. Bylo mu přiznáno odškodnění dvacet milionů korun a právo doživotně pobývat v Lobkovickém paláci na Pražském hradě a v létě na zámku Jezeří.[5] RodinaDne 4. září 1884 se v Vídni oženil s Annou Bertou z Neippergu (7. 8. 1857 Praha – 9. 4. 1932 Chomutov) pocházející ze staré říšské šlechty, dcerou hraběte Ervína Františka z Neippergu (1813–1897) a jeho manželky Růženy (Rosy) z Lobkowicz (1832–1905).[6] Narodilo se jim deset dětí (čtyři synové a šest dcer):[2][1][3]
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
