Ferdinand Deym ze Stříteže
Ferdinand Deym ze Stříteže, v německojazyčných pramenech též Ferdinand Deym von Střitež (21. června 1837 Erdevik, Chorvatsko (dnes Srbsko)[1] – 9. února 1900 Vídeň[5][1]), byl český šlechtic z rodů Deymů ze Stříteže a politik, v době Rakouska-Uherska na konci 19. století poslanec Říšské rady. BiografieJeho bratrem byl František Deym ze Stříteže (1838–1903) z Hostinného, rovněž aktivní jako politik (člen Panské sněmovny).[6] Ferdinand se narodil roku 1837. Sloužil jako důstojník v rakouské armádě. Byl čestným rytířem Řádu německých rytířů. Od roku 1865 byl komořím. Sídlil ve Velkých Kunčicích v Slezsku.[5] Roku 1866 se mu dostalo od císaře za loajálnost a činy během okupace Pruskem výrazu Nejvyšší spokojenosti.[7][8] Od zemských voleb v roce 1870 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).[5][9] V 80. letech se zapojil i do celostátní politiky. Ve doplňovacích volbách roku 1888 získal mandát na Říšské radě za velkostatkářskou kurii v Čechách. Slib složil 30. dubna 1888. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1891.[10] K roku 1891 se uvádí jako Ferdinand von Střitež, hrabě a velkostatkář, bytem ve Velkých Kunčicích.[11] Na Říšské radě je v roce 1890 uváděn jako člen Českého klubu, který tehdy sdružoval staročeské, moravské a velkostatkářské křídlo české reprezentace.[12] V 90. letech se také krátce vrátil i do zemského sněmu, kam byl Ferdinand hrabě Deym zvolen v doplňovací volbě v 29. září 1892 za velkostatkářskou kurii (svěřenecký velkostatek).[13] V roce 1893 mu byl udělen titul tajného rady.[14] 24. března 1897 byl povolán do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[5][6] Se. Vaše Excelence pan Ferdinand hrabě Deym je znám jako poručník dědiců Eugena Grafa Larisch-Mönnicha a vysoce uznávaná osobnost v naší průmyslové oblasti. Byl členem Strany konzervativního velkostatku. Podporoval české národní hnutí a státní právo. V Říšské radě po jistou dobu vystupoval jako mluvčí konzervativní šlechty.[5] Zemřel v únoru 1900. Ještě v noci před úmrtím pracoval u svého psacího stolu. Pak se odebral na lůžko. O třetí hodině ranní zemřel ochrnutím srdce.[5] OdkazyReference
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
