Emil Špatný
Emil Špatný (13. ledna 1883 Kostelec nad Labem[1] – 9. března 1937 Praha[2][3][4][5]) byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Biografie![]() Po začátku první světové války v roce 1914 byl internován ve vojenských táborech v Praze a ve Vídni. V roce 1915 uspořádal v internačním táboře v Göllersdorfu oslavu mistra Jana Husa, za kterou byl odsouzen ke 14 letům těžkého žaléře. Po vzniku republiky měl v rámci strany českých socialistů (pozdější národní socialisté) blízko k anarchistům, se kterými navázal styky ve vězení během první světové války. Později byl zčásti po vlivem Bohuslava Vrbenského, ale nenásledoval ho v jeho posunu doleva, mimo stranu.[6] V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929.[7] Povoláním byl podle údajů z roku 1929 redaktorem v Praze.[8] Počátkem 30. let 20. století patřil do vedení strany a v jejím rámci do křídla okolo Emila Frankeho, které se vymezovalo proti přílišnému vlivu Edvarda Beneše na stranu.[9] V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do své smrti roku 1937. Nahradil ho pak Rudolf Pánek.[10] Pohřben byl na Vinohradském hřbitově. OdkazyReference
Externí odkazy
|