Domenico Modugno

Domenico Modugno
Eurovision Song Contest 1958
Základní informace
Rodné jméno	Domenico Modugno
Narození	9. ledna 1928 Polignano a Mare, Itálie
Úmrtí	6. srpna 1994 (ve věku 66 let) Lampedusa, Sicílie
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	hřbitov Flaminio
Žánry	pop music a folk
Povolání	zpěvák, politik, lidskoprávní aktivista, scenárista, divadelní herec, autor písní, písničkář, filmový režisér, nahrávající umělec, herec a hudební skladatel
Nástroje	kytara a hlas
Aktivní roky	1953–1994
Vydavatelé	RCA Italiana Ariston Paradiso Records
Členem skupiny	Domenico Modugno e il suo quintetto
Ocenění	Festival Sanremo (1958) Festival Sanremo (1959) Cena Grammy za nahrávku roku (1959) Cena Grammy za píseň roku (1959) Festival Sanremo (1962) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Franca Gandolfi
Děti	Massimo Modugno Fabio Camilli
Web	www.domenicomodugno.it
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenico Modugno (9. ledna 1928 Polignano a Mare – 6. srpna 1994 Lampedusa) byl italský zpěvák, textař, herec a později i člen italského parlamentu. Je dvojnásobným držitelem Grammy Awards.

V roce 1935 se rodina přestěhovala do San Pietro Vernotico v provincii Brindisi (jsou zde pohřbeni jeho rodiče). Domenico zde chodil na základní školu a učil se dialekt regionu okolo San Pietro Vernotico, který patří do jazykové oblasti Lecce a má blízko k sicilskému dialektu. V Lecce navštěvoval střední školu.

Prvně okusil popularitu v roce 1957 kdy jeho píseň „Lazzarella“ (původně od Aurelia Fierra) skončila druhá na Festival della Canzone Napoletana.

V roce 1958 hrál v komedii La rosa di Zolfo u příležitosti Festival della Prossa v Benátkách. Zásadní obrat v jeho kariéře nastal v témže roce, kdy se zúčastnil hudebního festivalu Sanremu, kde spolu s Johnnym Dorellim zazpíval „Nel blu, dipinto di blu“. Tato píseň, kterou vytvořil spolu s Franco Migliaccim, Sanremo vyhrála a rázem se s úspěchem rozšířila po celém světě zvláště v USA. Získala dvě ocenění Grammy a prodalo se jí přes milión nosičů. V roce 1958 také reprezentovala Itálii na Eurovision Song Contest, kde skončila na třetím místě.

V roce 1959 vyhrál Modugno Sanremo podruhé za sebou s „Piove“ (také známou jako „Ciao, ciao bambina“) a v roce 1960 skončil druhý s písní „Libero“. Pro Modugna to bylo velmi úspěšné období, v roce 1959 znovu reprezentoval Itálii na Eurovision Song Contest. Později vydal píseň „Io“, kterou zpíval v angličtině („Ask me“) Elvis Presley.

V roce 1962 vyhrál Sanremo potřetí s „Addio…, addio…“. O čtyři roky později opět reprezentoval Itálii na Eurovision Song Contest s písní „Dio come ti amo“. Pro své album Our song ji nahrál v angličtině Jack Jones pod názvem „Oh How Much I Love You“.

V sedmdesátých letech se Modugno jako zpěvák a hudebník zaměřil spíše na klasickou hudbu, adaptaci poezie, herecké působení v televizi a působil jako první zpěvák v rolích moderní opery.

V roce 1986 se dal na politickou dráhu jako člen italské Radikální strany a o rok později byl zvolen poslancem za Turín. V této poslední etapě svého života byl společensky aktivní v sociálních otázkách, kdy bojoval proti nelidským podmínkám v psychiatrické léčebně Agrigento.

Domenico Modugno v srpnu 1994 podlehl infarktu ve svém domě u moře na ostrově Lampedusa.

• „Lu pisce spada“
• „Nel blu, dipinto di blu“ – také známá jako Volare (vítězná píseň na festivalu Sanremo 1958) složil Modugno s Franco Migliaccim
• „La Iontananza“
• „Piove“ - také známá jako „Ciao ciao bambina“
• „Sopra i tetti azzurri del mio pazzo amore“
• „Vecchio frac“
• „Non piangere Maria“
• „Amara terra mia“
• „Stasera pago io“
• „Il maestro di violino“

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Domenico Modugno na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky

Itálie na Eurovision Song Contest
Interpreti 1956–1959 Franca Raimondi Tonina Torrielli Nunzio Gallo Domenico Modugno Domenico Modugno 1960–1969 Renato Rascel Betty Curtis Claudio Villa Emilio Pericoli Gigliola Cinquetti Bobby Solo Domenico Modugno Claudio Villa Sergio Endrigo Iva Zanicchi 1970–1979 Gianni Morandi Massimo Ranieri Nicola Di Bari Massimo Ranieri Gigliola Cinquetti Wess a Dori Ghezzi Al Bano and Romina Power Mia Martini Ricchi e Poveri Matia Bazar 1980–1989 Alan Sorrenti 1981–1982 Riccardo Fogli Alice a Battiato Al Bano and Romina Power 1986 Umberto Tozzi a Raf Luca Barbarossa Anna Oxa a Fausto Leali 1990–1999 Toto Cutugno Peppino di Capri Mia Martini Enrico Ruggeri 1994–1996 Jalisse 1998–1999 2000–2009 2000–2009 2010–2019 2010 Raphael Gualazzi Nina Zilli Marco Mengoni Emma Il Volo Francesca Michielin Francesco Gabbani Ermal Meta a Fabrizio Moro Mahmood 2020– Diodato Måneskin Mahmood a Blanco Marco Mengoni Angelina Mango Lucio Corsi
Písně 1956–1959 „Aprite le finestre“ „Amami se vuoi“ „Corde della mia chitarra“ „Nel blu, dipinto di blu“ „Piove (Ciao, ciao bambina)“ 1960–1969 „Romantica“ „Al di là“ „Addio, addio“ „Uno per tutte“ „Non ho l'età“ „Se piangi, se ridi“ „Dio, come ti amo“ „Non andare più lontano“ „Marianne“ „Due grosse lacrime bianche“ 1970–1979 „Occhi di ragazza“ „L'amore è un attimo“ „I giorni dell'arcobaleno“ „Chi sarà con te“ „Sì“ „Era“ „We'll Live It All Again“ „Libera“ „Questo amore“ „Raggio di luna“ 1980–1989 „Non so che darei“ 1981–1982 „Per Lucia“ „I treni di Tozeur“ „Magic Oh Magic“ 1986 „Gente di mare“ „Vivo (Ti scrivo)“ „Avrei voluto“ 1990–1999 „Insieme: 1992“ „Comme è ddoce 'o mare“ „Rapsodia“ „Sole d'Europa“ 1994–1996 „Fiumi di parole“ 1998–1999 2000–2009 2000–2009 2010–2019 2010 „Madness of Love“ „L'amore è femmina“ „L'essenziale“ „La mia città“ „Grande amore“ „No Degree of Separation“ „Occidentali's Karma“ „Non mi avete fatto niente“ „Soldi“ 2020– „Fai rumore“ „Zitti e buoni“ „Brividi“ „Due vite“ „La noia“ „Volevo essere un duro“
podtržení = vítěz • přeškrtnutí = bez účasti nebo odstoupení