Cirilo Villaverde de la Paz (28. října 1812 Pinar del Río – 24. října 1894 New York) byl kubánský spisovatel a novinář.
Vyrůstal v rodině lékaře na plantážích cukrové třtiny. Pak odešel studovat do Havany, kde pracoval jako právník a učitel. Přispíval do novin La Cartera Cubana a El Artista y Revista de La Habana a roku 1837 vydal své první povídky.[1] Patřil do okruhu reformně smýšlejících intelektuálů, jehož ústřední postavou byl Domingo del Monte.
Villaverde byl stoupencem kubánské nezávislosti a zapojil se do povstání proti Španělům, které vedl Narciso López. V roce 1848 byl proto odsouzen k trestu smrti, ale podařilo se mu uprchnout do Spojených států. Při pobytu v emigraci spolu s Miguelem Teurbem Tolónem a jeho manželkou navrhl stávající vlajku Kuby.[2] Po amnestii v roce 1858 se vrátil na Kubu, ale závěr života strávil opět v USA, kde psal pro Frank Leslie's Illustrated Newspaper a El Independiente. Také překládal anglickou literaturu do španělštiny a spolu s manželkou vedl školu ve Weehawken. Byl členem exilové junty v období desetileté války.
Jeho nejúspěšnějším dílem je Cecilia Valdésová aneb Andělský pahorek (1839, česky 1983). Romantická próza o zapovězené lásce odsuzuje otrokářství a bývá označována za první kubánský román.[3] Gonzalo Roig podle něj složil zarzuelu a v roce 1981 knihu zfilmoval Humberto Solás. Na Villaverdeho dílo odkazuje Daína Chavianová v knize Ostrov nekonečných lásek.
