Christian Schäffer
Christian rytíř von Schäffer, též Schaeffer (17. ledna 1830 Vídeň[1][2] – 6. května 1885 Úmonín[3][4][5]) byl rakouský šlechtic a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Jeho vnučkou byla dostihová jezdkyně Lata Brandisová. Jeho starší bratrem byl diplomat Ignaz Schäffer. BiografieBýval hejtmanem v rakouské armádě.[4] Sňatkem s bohatou dědičkou Johanou Svobodovou (1837–1919). na něj přešla panství Úmonín, Opatovice a Křesetice.[6][7] Měli spolu syny Victora (1862–1911),[8] Christiana (1873–1937)[9] a dceru Johanu (1871–1927),[10] která se provdala za Leopolda Brandise (1854–1928). Mezi její potomky patřila Lata Brandisová, vítězka Velké pardubické. Byl členem okresního výboru a zástupcem předsedy hospodářského akciového cukrovaru v Kutné Hoře.[11] V doplňovacích volbách v září 1871 se stal poslancem Českého zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, nesvěřenecké velkostatky.[12] Znovu se na sněm vrátil v zemských volbách v roce 1883.[13] Na sněmu setrval do své smrti roku 1885. Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii v Čechách.[14] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako rytíř Christian von Schäffer, statkář, bytem zámek Úmonín.[15] Národní listy ho uváději jako ústavověrného (centralistického, provídeňského) poslance,[16] ovšem seznam nově zvolených poslanců v listu Das Vaterland ho naopak řadí mezi státoprávně (pročesky) orientované konzervativní velkostatkáře.[17] Mezi konzervativní statkáře ho řadí i databáze v publikaci Das österreichische Parlament von 1848–1966.[1] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[18] Ve volbách do Říšské rady roku 1885 byl za Stranu ústavověrného velkostatku, ovšem po dohodě se Stranou konzervativního velkostatku, opět umístěn na kandidátní listinu ve velkostatkářské kurii.[19] Zemřel v Úmoníně dne 6. května 1885 ve věku 55 let.[3][4][5] OdkazyReference
|