Arénový model

Arénový model (policy arena) je jeden ze způsobů, jakým se můžeme dívat na sociální problémy ve společnosti.

Podle této teorie existují sociální problémy pouze v kontextu jiných sociálních problémů. Arénový model je pokládán za jeden ze základních modelů ke studiu politického procesu. Mezi další základní modely politického procesu patří koncept sítě politiky (policy network) a model politického cyklu.

Každý problém se formuje, následně jeho váha stoupá a nakonec každý sociální problém upadá. Dynamika vývoje (vzestup a pád) sociálního problému je závislá na „interakci“ s jinými sociálními problémy v arénách. Každý sociální problém tedy bojuje o své místo v aréně sociálních problémů, přičemž vzestup znamená pro sociální problém zisk, naopak s pádem přijde ztráta pozornosti o daný sociální problém.

Podle arénového modelu existují tzv. faktory vzestupu a úpadku sociálních problémů, mezi které patří:

1. Institucionální prostředí
2. Nosná kapacita arén
3. Dynamika soutěžení SP
4. Principy selekce
5. Zpětná vazba
6. Problémové komunity

Institucionální prostředí zahrnuje typy arén (centrální, periferní…). Mimoto i pravidla jejich fungování a profesionalitu.

Pod nosnou kapacitou arén je myšlen limit množství sociálních problémů uvnitř arény. Sociální problémy vstupují a vystupují z arény a bojují o prostor uvnitř ní. Čím menší je kapacita arény, tím intenzivnější je soutěž.

Dynamika soutěžení SP zahrnuje soutěž mezi různými sociálními problémy a také definicemi stejného sociálního problému. Každému sociálnímu problému hrozí ztráta zájmu veřejnosti, tedy sociální problémy vstupují do arény a také ji opouštějí. Každý se udrží v aréně různě dlouhou dobu.

• drama
• kultura
• politika
• institucionální rytmus
• inovace a saturace

Tedy čím dramatičtější je podání sociálního problému, čím blíže má ke kulturním kořenům, čím blíže má k afiliaci arény a čím více je sladěn s rytmem organizačního života arény, tím větší šanci má sociální problém uspět. Je nutné také každý sociální problém inovovat a saturovat, protože časté opakování symbolů sociálních problémů unavuje pozornost publika. *

Propojení arén a jejich tendence k napodobování se nazývá zpětnou vazbou. Můžeme předpokládat, že sociální problémy, které byly na vzestupu v jedné aréně, budou mít tendenci k šíření i v jiných arénách.

Posledním faktorem vzestupu a úpadku jsou problémové komunity. Arény jsou obklopeny komunitami specialistů na problematizované podmínky a na fungování arén. Tyto komunity mohou spolupracovat, nebo být v konfliktu.

Představují vysvětlení jednodušších kauzálních rámců, jež se zdají být v SP srozumitelné. Jedná se o omezenou a zjednodušenou zásobu vysvětlení skutečných příčin SP a motivací aktérů. Každý SP představuje narušení pořádku a tím i orientace běžného člověka. Vyjadřuje potřebu navrátit situaci do srozumitelného normálu.

• QT komunikace
• QT času
• QT zkaženého okolí
• QT deprivace
• QT korupce
• QT nevědomých motivů
• QT konspirace

*Drama ovlivňuje míru koncentrace na subjektivní stránku sociálního problému a zároveň míru radikálnosti šíření definice sociálního problému. Nejvíce dramatický sociální problém má vysokou míru koncentrace na odhalování a obviňování zodpovědných osob a zároveň šokující způsob šíření definice. Nejméně dramatický sociální problém má naopak vysokou koncentraci na objektivní stránku (dokazování objektivní škodlivosti a systémových příčin SP) a zároveň umírněná forma šíření definice např. jako odborné informace.

1. HEWITT, J. P.,HALL, P. M. „Social problems, problematic situations and quasitheories“. American Sociological Review, 38, 367-374, 1973.
2. PIPES Daniel  "Conspiracy: how the paranoid style flourishes and where it comes from“, NY: Free Press, 1997.

Sociální problém

Afiliace

Model politického cyklu