Alexandr (Golovin)

Alexandr
Jeho Přeosvícenost; Alexandr
	Biskup kalužský a borovský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Kaluž
Jmenování	13. ledna 1911
Emeritura	8. července 1912
Předchůdce	Veniamin (Muratovskij)
Nástupce	Tichon (Nikanorov)
Zasvěcený život
Sliby	9. prosince 1890
Svěcení
Kněžské svěcení	17. července 1867
Biskupské svěcení	9. srpna 1903
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup starický a vikář tverské eparchie (1903–1908); Biskup orelský a sevský (1908–1910);
Osobní údaje
Rodné jméno	Alexandr Mitrofanovič Golovin; (Александр Митрофанович Головин)
Země	RSFSR
Datum narození	6. září 1844
Místo narození	Mjasojedovo, Ruské impérium
Datum úmrtí	17. února 1916 (ve věku 71 let)
Místo úmrtí	Voskresensk, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnost	ruská
Alma mater	Petrohradská duchovní akademie
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr (světským jménem: Alexandr Mitrofanovič Golovin; 6. září 1844, Mjasojedovo – 17. února 1916, Voskresensk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup kalužský a borovský.

Život

Narodil se 6. září 1844 ve vesnici Mjasojedovo v Tulské gubernii v rodině kněze.

Studoval na Tulském duchovním semináři a 17. července 1867 byl rukopoložen na jereje. Stal se knězem chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice ve vesnici Petrovsk-Naryškin. Byl učitelem Zákona Božího vesnického lidového učiliště. Dne 26. září 1879 mu bylo uděleno právo nosit nabedrennik.

Roku 1880 byl převeden do Tuly. Roku 1882 mu byla udělena skufia a roku 1889 kamilaukion.

Dne 9. prosince 1890 byl postřižen na monacha a přijal mnišské jméno Alexandr. Stal se knihovníkem a zpovědníkem v Alexandro-Něvské lávře.

Roku 1892 nastoupil na Petrohradskou duchovní akademii. Nejsvětější synod mu udělil právo nosit náprsní kříž.

Roku 1896 odešel s Červeným křížem do Etiopského císařství. Během svého pobytu v císařství se spřátelil s císařem Menelikem II. Byl mu udělen Řád Šalamounovy pečeti.

Dne 24. listopadu 1897 byl povýšen na archimandritu a ustanoven představeným Troického Makarjev monastýru.

Dne 29. května 1899 byl jmenován vedoucím Ruské duchovní misie v Jeruzalémě.

Roku 1900 se stal členem Imperiální pravoslavné palestinské společnosti.

Dne 9. srpna 1903 proběhla v katedrálním chrámu Proměnění Páně ve Tveru jeho biskupská chirotonie na biskupa starického a vikáře tverské eparchie. Světiteli byli arcibiskup tverský Dimitrij (Sambikin), biskup suchumský Arsenij (Izotov), biskup Nafanail a Antonij, kteří byli penzionováni s pobytem v Moskvě.

Dne 13. listopadu 1908 byl ustanoven biskupem orelským a sevským a 13. ledna 1911 biskupem kalužským a borovským.

Dne 8. července 1912 byl že zdravotních důvodů penzionován a jmenován představeným Novojeruzalémského monastýru.

Zemřel 17. února 1916 na aterosklerózu.